pondělí 31. března 2014

Pořádání

O víkendu jsme pořádali kraják. Bylo to na Kolibě v terénu loňskýho juniorskýho mistráku (štafety). Především je potřeba zmínit, že nejsme žádný amatéři a objednali jsme pořádný počasí. To, co jsem viděl v lese při roznášení kontrol (zas tolik toho ale nebylo) se mně docela líbilo. Dost velká část závodního prostoru zelená, ale vzhledem k termínu ještě s polehlým podrostem. Pěknej middle by tady mohl bejt... Jinak sobotní hlídání kontrol těžko mohlo bejt luxusnější...   




pondělí 24. března 2014

Jarní pohár

Letošní Jarní pohár na Bíře (skoro) aneb dva úplně rozdílný závody. Tomuhle víkendu u mě teda předcházel týden, kdy mě záchvátilo něco v útrobách a v pátek už jsem nevydržel s nervama a šel se na to podívat ultrazvukem. Dívali jsme se všichni pečlivě, ale bohužel/naštěstí nic nevykoukali... No a večer jsem si potom šel na fotbal opatřit výmluvu, proč se mně následující den závod nepovede. Mimochodem fotbal dobrej - srabácky jsem se umístil po bok sehraných Jedlů, takže jsme spustili kanonádu, přičemž na gól stačilo většinou správně nastavit končetinu. 

Takže sobotní představení se mně co? Sobotní představení se mně nepovedlo. Jako vcelku není o čem psát. Ani jsem ještě nedorazil na první uzlovku (K5; mapu zatím nemám) a už jsem věděl, že to dneska bude velký trápeníčko. Bylo. Malej motýl ještě jakž takž uběhl, ale velkej začal dlouhým postupem až za Korejtek a tam jsem zkapal úplně. Potřetí jsem se doplácal na uzlovku (občerstvovačka), kde jsem do sebe naposled hodil Kadeho pomeranč, kterej mě vždy na minutu a půl probral a odšoural se na poslední úsek do cíle.  Pak už jenom na kole domů, kde proběhla resuscitace a už jsem mířil na seminář pořadatelů (já jsem si tam šel jenom zištně prodloužit erdvojku...). Tááákhle moc se mně tam nechtělo...

A přišla neděle a štafety. A to už nebylo včerejší počasí s plus dvaceti, ale otevřený stavidla a ziminka. Díky tomu taky žádný kolo, ale auto, bus a pochod do centra (a z něj). Na dnešek jsem si naporoučel třetí úsek (nic jinýho nepřicházelo v úvahu - první ne, druhej dlouhej), takže spousta času během stále intenzivnějšího deštíku. No a tak jako bylo jiný počasí, tak to bylo i s mojí šou. Žádný trápení, od začátku do konce to běželo, i jsem si zafinišoval... Mapově jsem se párkrát dopustil vzhledem k domácímu terénu ostudného faulu, když jsem dost často ulítnul ze směru, ale naštěstí jsem to včas chytnul. No a myslím, že povedený bylo i vedení tratě. Pestrá v rytmu i proměnlivostí terénu, nějaká volba, nebylo to po cestách...; farstování úplně nevím, ale moc jsem nestudoval. Naše druhá oddílová štafeta tentokrát bez bodu, což zřejmě padá na vrub letošní vysoký marodnosti. Ale nezoufejte - ano, bude líp!       


Příští zastávka Oblastní mistrák.

pondělí 10. března 2014

Brutus kros

No, celkem není o čem psát. Současná forma je taková jaká je (spíš bych měl říct není taková jaká není), takže jsem rád, že jsem se vůbec přihlásil, že jsem opravdu dorazil, a že jsem byl donucenej po sobotním výběhu v terénu opět něco dělat. Taktika byla jasná - na Sáblíkovou - pomaleji začít, zato tempo udržet až do cíle, vyběhnout všech osm kopců, dokončit, a hlavně porazit aspoň někoho ze zZávodnickýho týmu.

Jinak trať je fungl nová, přibylo trochu víc terénu a v druhým kopci i slope style. Kdo je fanda na výsledky, ať si je najde. Mimochodem, v sobotu jsem celou dobu poslouchal uplakánka Hopa, jak je teď furt nemocnej. Tak se kdyžtak podívejte jak to vypadá, když je někdo "opravdu" furt nemocnej...

středa 5. března 2014

Přístavbička


No. Tak. Už asi dva měsíce mám tenhle blok a ještě jsem nenapsal nic o hledání lampionů. Závod letos zatím žádnej, pracovní zatížení značný, v "zimě" jsem měl nebývalou marodnost, a když se jdu proběhnout, tak se toho taky moc literárního vycucat nedá. No.. ale... už to pomalu vypukne. Jarní pohár na Bíře klepe na dveře. To zas bude odpověď, až se jaro zeptá, co jsi dělal v zimě...

Takže něco z tvorby. Už to budou tři roky, co jsme se namotali k jedný větší záležitosti, která obsahuje několik oddělených akcí, které jsou v různým stupni růstu a který tak průběžně zveřejňuju. Jedna už je úplně hotová, s jednou se finišuje (důvod zatížení), jedna se co nevidět začne hrabat a zbytek se zatím klube na papíře. 

A potom je několik menších věcí, z kterých pro teď vybírám tenhle rodinnej dům v Broumově. Když nás k němu zavolali, tak byl v celkem nedobré kondici. Předně jsme aplikovali jiné ztvárnění přístavby směrem do zahrady (upřímně, na to jsem hrdej). Potom došlo k odstranění fešných šablon z fasády a změně barevnosti z té sympatické zelené, viďte... 

  


Potom jsme se zabývali interiérem, ale to nemám zatím nafocený. Takže jenom výhled z horního patra na Broumovský stěny.

úterý 4. března 2014

Co mě rušilo od olympiády aneb O snědené helmě

Tak nejdřív se předvedli plánovači dovolených, protože lyžařský soustředění na Šumavě umístili přímo do začátku olympiády. Po skandálním termínu Bulharska 2008, který zasáhlo celou polovinu Londýna, tak má tato plánovací skupina druhej strike.

Když už jsem naznačil, tak vsuvka, co všechno jsem si vezl na Horskou Kvildu zbytečně. Tak předně lyže. Tuhle letošní dekoraci jsme po příjezdu umístili do lyžárny a v den odjezdu zase nerozbalené vyzvedli (kdoví, jestli v tom futrálu vůbec byly...). Potom to byly hřebáče a hadry na běhání. Sice by to byla jako na silvestra v Jánkách ideální výbava, ale tady zasáhla vyšší moc, já ochořel a po dvou pěších vejletech, jsem nemocnej organizmus už nenamáhal vylejzáním z baráku.

Zpátky ke sportu v bedně. To co se jevilo jako mrzutost, jsem proměnil ve výhodu a zbytek strávil v leže před přístrojem. Byli sice tací, který mě podezírali ze simulování, ale já vím své... Po návratu mě okamžitě zavalila práce (to i před dovolenou) a buď jsem byl přikovanej u monitoru nebo u investora. Takže do takových dvou třetin jsem všechny ty placky, brambory a pátý místa sledoval jako z rychlíku.

Biatlonu by slušelo nějaký zlato, ale jinak lahůdečka. Podle toho, co tam předváděla zpívající střelkyně, doufám že za pár let něco nevyplave... Na druhým místě mám Banka - hezky soupeře (dvakrát) postrašil. A na třetím místě mám fakt, že tam bylo spousta míst do desítky a to v různých sportech. Na to, že jsme nepříliš lidnatá země, to vypovídá o něčem sympatickým. Když se to srovná s takovým Holandskem - jako klouzání po ledě dobrý, ale kdyby nebylo, tak už o žádným Holanďanovi v jiným zimním sportu nevím... Z druhý strany - dlouho jsem byl urputnej sledovač hokeje, ale poslední dobou už mě to moc nebere. Zabere to mraky času a posledních pár let je to dost často takový křečovitý trápení.



No a na závěr by mně zajímalo, jak Jirkovi chutnala jeho helma...