Stavěl štafety myslivec?

Ledva jsem se zrušil na rychnovským krajáku, přebalil jsem tornu a následoval přesun do Litovle/Červenky, kde jsem se napral a téměž okamžitě po příjezdu k Piškotovi zavřel oči (přičemž se mně podařilo proplížit skrz tradiční moravskou slivovicovou hlídku). Ráno jsem potom s obavou sledoval, jak se čerstvým rodičům vždy rapidně sníží IQ ;-), okoukl jak jdou Piškotovi práce na pozemku a jelo se na ty štáfle.

Na místě jsme pak doplnili partu z nočáku a vzhůru do těch hustníků. Jako prodírání zelenou a žlutou jsem za tenhle víkend dost slušně natrénoval si myslím... Jako třeba hned na jedničku. Tak ta byla přísná, hlavně jsem úplně nevěděl jakou technikou na ni... No nakonec došlo na KPL (koukám po lampionu) a měl jsem ji ;-) Dvojka - blbá chyba; musel jsem být těsně u ní. Potom to chtělo víceméně vypnout mozek a před každým posedem zbystřit, jestli na něm není kontrola... Pak opět přepnout z autopilota - hustníky, kopec, divácká, hustníky a cíl. A tentokrát odměnou bylo pár bodů, konkrétně celých 8. Veliká škoda, že neběžela třetí štafeta. A to mohl běžet v podstatě kdokoliv, dokonce jsme koketovali s myšlenkou, že by to běžely holky...

Z trati mám takovej dojem, jako kdyby ji stavěli dva lidi. První by mohl být asi elitní závodník a zároveň "hajzl stavitel" (jako já; musím přiznat, že taky se u mě vyskytují kontroly trochu na náhodu jako konec rejhy nabíhanej z druhý strany; já vím, asi by to nemělo být, ale někdy si nemůžu pomoct...). Druhýho bych odhadl na H12 nebo myslivce - velkého milovníka posedů. Charakteristická ukázka - jeden postavil postup 16-17 a druhej 17-18. jestli to byl jeden člověk, tak tomu nerozumím. A jeden detail, kterej mě dost namíchl. Vést postup těsně kolem včelína nepokládám úplně za košér. Jinak, lehko se kritizuje, jsou tam evidentní fauly, ale ten les zas tak jednoduchej není. Kolem shromaždiště úplně skvělej, a přijde mi, že mohl být ještě víc využitej (třeba za dvojkou). Ale co dál? Možná bych to netahal na čtyřku, tam mně to přišlo takový zbytečný, zase kolem sedmičky to bylo taky zajímavý. No, nevím. Možná si s tím trochu víc pohrát...

Najdi volbu!

S velkou nadějí jsem sledoval předpověď na víkendový závody. Taťána slibovala sice teplo, ale spoustu kapiček. No, to první se potvrdilo, to druhý probíhalo víceméně vždy, když jsem to úplně nepotřeboval - na Majálesu, když se šlo na večeři, atd. A jinak sucho a teplo. 

Celkem nabitej program. Po páteční porci decibelů kraják u Vamberka. Loni tam byly štafety, terén celkem nadějnej. O výkonu je úplně zbytečný psát, to bylo zas jednou trápení. Kritickej okamžik přišel při odběhu z 20, kdy jsem si užuž plánoval zkratku, ale nakonec jsem temnou stranu síly porazil a řekl si, že je ještě spousta času, abych balil céčka... 

A teď se podíváme na trať. 

Začnu pozitivním - dobrá práce s rytmem. A výborně zásobený občerstvovačky. Ale - známá bolest - byly na cestách a ne na kontrolách.  

Že to byla klasika - asi v pořádku, terén se zdá, že nějaký volby umožňuje. Horší je, že tam nakonec (skoro) žádný nebyly. To je na klasice dost velká závada. Tady podle mě neobstojí argument - "to na kraják stačí".    

Ano, 11-12 volba, ikdyž celkem jasná - zleva (ano, šel jsem blbě ;-) No a co dál? Řeč je o nějakých zásadnějších... Potíž je například v tom, že tam, kde by se dala udělat volba, tak kontrola byla strčená v hustníku (a ne za něj), takže odpadlo rozhodování rovně, zleva, zprava, ale chodilo se rovně... Celkově; nemám nic proti middlovým prvkům na klasice (hlavně když toho terén moc neumožňuje - tady umožňoval - a takový pasáže jsou ozvláštnění), ale nesmí být celá klasika middlem. Jako tady. Mimochodem, middle by tady byl suprovej.      

Možná se vám zdá, že pořád jenom kritizuju... 

1) Při závodě mně je stavba trati úplně buřt. Takže stavitel kterej by třeba podlehl dojmu, že mně svoji stavbou zkazil závod může být v klidu ;-) 

2) Vycházím z předpokladu, že stavitel i krajáku prošel školením rozhodčích a proto mu nesměla být utajena tabulka základního rozdělení tratí a jejich definice. Není potřeba se snažit o zázrak. Stačí (ano tady platí argument TO STAČÍ) dodržet jednoduchou definici trati. 

3) Nevyjadřuju se k detailům, ale k zásadním a koncepčním věcem, včetně výběru terénu. Kritizuju tehdy, když si myslím, že by to v tom terénu šlo postavit mnohem líp.

A o štafetách si povíme v dalším článku.

Na co se těším zítra?

13:00-13:30 Electrophonix
13:30-14:00 Seiftiú
14:00-14:50 Wohnout
16:30-17:20 Sto zvířat
18:20-19:20 Mig 21
Program

---
A jaký to bylo?
Dobrý ;-) Tahle parta si zahrála na velký stejdži, předčasný finále ve dvě, závěr trochu zmoklej...

Jak jsme se soustředili v Jizerkách

Kdo v zimě zahálí a čeká, že bez práce budou koláče, má obvykle poslední zoufalou šanci něco před velkýma závodama naběhat o velikonocích, kdy se tradičně tmelíme a během prodlouženýho víkendu točíme jak protržený. Tentokrát, a po dvou letech opět, v Jizerkách. Chtěli jsme chatu Muhu, ale ta nám byla vyfouknutá, takže se našel Hotel Semerink. Stylově sice poněkud zmatená záležitost, jinak ale funkční k úplný spokojenosti. Spousta příležitostí, kam se vyvalit; sociálky na pokojích; atakdále... Mimochodem poprvý na vétéčku taky plná penze (=konec hladovění přes den)! Velice sympatické.

Pokoj 22 - čtvrtý patro bez výtahu

S běháním se začalo ještě na cestě a to okruhama na Kančáku, kde jsem překvapivě vyhrál ten, kdy jsem si zavazoval tkaničku. Pak se jelo ubytovat. Jen jsem se trošku natáhl, že si budu chvíli přemejšlet, tak jsem usnul (trochu jsem předtím ponocoval) a díky kamarádíčkům na pokoji vstal 7 minut před odjezdem na odpolední trénink. Díky tomu jsem byl taky velice neúspěšný, protože v tom chaosu, jsem si vzal špatný trenyrky (patřící k elasťákům) a po chvíli se mně tak začaly dít nedobrý věci v jistý oblasti, takže jsem to v krásným terénu na Břízkách radši skrečoval. 

Další den byla klasika opět na Kančáku. Tady při tom všem utrpení jsem se výborně pobavil, když pan Vojtěch neudržel cestu, která ho měla dovýst až ke kontrole, a odbočil na úplně opačnou stranu plašit kance ve všech přilehlých hustnících. Po skončení klasiky mně nastala organizační prácička, což bylo mimochodem dobře, protože mně činilo dost práce jen se transportovat po schodech (v obou směrech). Odpoledne jsme se podělili o roznos nočáku na Bramberku (mimochodem, málo lidí tak mohlo ocenit luxusní výhledy ze startu), a večer jsme potom udělali zajímavou přípravu na middle. Ten pacholek Vask skoro trefil první a druhou kontrolu...

No a v neděli dopoledne vypukl middle, jehož "bílou" část jsem opět roznesl a pak už jenom vypouštěl middlaře na trať. No, trochu jsem koketoval s myšlenkou to běžet, ale protože jsem měl v nohách betonek, tak jsem se radši šetřil na odpoledne. Jaký to bylo? Někdo říkal, že těžký, někdo, že úplně nejtěžší. V této souvislosti tak musím zveřejnit, co jsem měl původně naplánovaný, ale co se potom měnilo na výslednou trať.   

Původní hustníková show

Výsledná soft verze

Diskuze se závodníky

Odpoledne proběhly štafety (koš 1 - borci; koš 2 - žencký; koš 3 - děti). A rovnou říkám, že to je pro mě vždycky mrzutá záležitost. Buď mám smůlu na los (A), nebo se v lese něco zadrhne (B). Tady se stalo obojí. A - Vorel, B - závodník na dětským úseku vypadal papírově dobře, ale potom, co jsem ho už skoro čekal u cíle a on se najednou vynořil s brekem znova na startu, jsem pochopil, že tento závod je ztracen. Aspoň jsem se pobavil u jednoho Vrabcova úseku (zrovna toho nejviditelnějšího). Mimochodem v (dost zmatených) výsledcích je vidět, že Romik ze všech borců porazil jedinýho. Ano, našeho špunta...      

Usain startuje

Trojúhelníková kompozice naší štafety

No a tady je vidět, že kde je na jedný straně smůla na los, tak jinde musí být štěstí.
No štěstí... 

V pondělí už jsem ani nechtěl jít nic, ale potom, co přede mě Jedla bouchnul seznam, abych se napsal na vrstevnicovku, jsem se poslušně upsal. I hodil jsem do sebe kolový nápoj, kýbl kafe a vyrazil. Což bylo dobře, protože to bylo zas na Břízkách a tak jsem si je konečně proběhl.

No a to byl konec a jelo se domů. Příště před losováním štafet rozdělit jednotlivý skupiny ještě na dvě podle výkonnosti (aby se běžně nestávalo, že nejlepší z áčka běží s nejlepším z béčka) a bude všechno OK.

Hodná Zuzka a hodný Lukáš nám to celý nafotili.

Stavba klasiky přes noc aneb Experti

Právě jsem se nad facebookovou zprávou naší repre výborně pobavil... Včera byl na Mistrovství Evropy middle a portugalští pořadatelé po něm chtěli prezentovat mapy. A co se jim podařilo? Vystavili mapu pro dnešní klasiku!!! Takže udělali co? Tratě přes noc přestavěli a ranní start posunuli na poledne. 

No, jestli my nemáme na sebe moc velký nároky. Že prej tratě i rok dopředu!? Jinak, být stavitelem, tak by se to patrně neobešlo bez ztrát na životech. Buď mojí, nebo viníka... 

Kdypak si na Pyrenejským poloostrově zas něco zapořádají....?

Málo middlu, málo sprintu

Sobotní slunečný den byl stráven na kombinaci dvou závodů. Dopoledne middle v Horním Jelení, odpoledne sprint v Chocni. Oboje oblastní mistrovství. To, že budu kritizovat, neznamená, že se mně tam nelíbilo. Naopak, všechno proběhlo úplně v pořádku. Nelíbila se "jenom" stavba tratí.  

Middle. 

Pamětníci vzpomenou na mapu Pětinoha. Se sebou jsem celkem spokojenej a kdybych na šestce a sedmičce nenechal celkově minutu a půl, tak začínám letošní VČP tam, kde jsem ho loni skončil ;-)

Potíž mám s tratí. A vyjadřuju se jenom k tomu co mám na mapě (H21C) a ponechávám stranou ostatní (důležitý) okolnosti.  

Už od prvního pohledu trať trpí nešťastnou pozicí startu. To znamená jalovej začátek, pak se konečně dotkneme toho nejzajímavějšího na mapě, ale už se musíme hned otočit, aby to nebylo dlouhý (stejně to bylo dlouhý - vítěz 43´) a druhá část taky ne zrovna nejšťastnější. Kromě úvodní partie (aspoň oceňuju, že to nebyly vyloženě cestovky), tak 5-9 jako to nejzajímavější taky ne úplně těžký (pravda, nechal jsem tam...), 10-16 pořád nahoru dolů;  15 vypadala zajímavě, ale kontrola skoro na cestě, 16 ulehčená krmelcem a lampion svítí do dálky (taky častej jev), 17 být mapařem tak si pozici jámy zkontroluju, 18 konečně, to byl zajímavej postup, a 22 bych si opět zkontroloval.

Hodně málo toho, co dělá middle middlem (maximální technická náročnost, těžký kontroly, pestrá trať, střídání tempa a směrů). Je mi jasný, že úplně těžkej middle se tady v podstatě postavit nedá, ale aspoň něco se s tímhle terénem dělat dá (vždycky se dá NĚCO dělat). Abych byl konstruktivní, tak dva starty (ten pro delší tratě někde u 4-5), jedno těžiště v jižní a druhý v severozápadní části mapy, plus něco mezi.      

Sprint

Když jsou dva závody za den, tak s odpolední částí (a hlavně když to je sprint) mám různý potíže. Často mě bolí hlava, někdy břicho, dost často všechno, velký trable mám s jídlem, buď jsem plnej nebo mám hlad. No a vůbec nejčastější je píchání v boku. Tak to jen pro představu, s čím se tak v těch pauzách potýkám. U odpoledního sprintu v Chocni mě nic takovýho teda nepotkalo, takže kromě toho, že jsem plečka a že jsem nechal pár sekund na horší volbě na sedmičku, už bylo všechno v pořádku.

A opět ta trať... Překvapím a začnu tím pozitivním ;-) Velmi povedená část 6-7-8-9-10. Všechno volby a na sedmičku dokonce tři varianty. Dobře vytěženej prostor na soutoku. Potom je tady asi dobře myšlená volba na 22, ale špatně realizovaná (už od pohledu je lepší zleva a zprava mě při závodě vlastně ani nenapadla), a to stačilo posunout 22 blíž k 23. Tím ale pozitivní skončilo :-( Většina trati vedená dost tupě; žádná, nebo minimální volba, a partie jako 3-4-5-6, 13-14, 22-23 zralá pro závodníky s dudlíkem. 

No a když to ještě odzůmuju... Možná to nešlo jinak (do městských sprintů zasahuje tolik věcí, který závodník nevidí), ale ten koncept nepokládám za úplně nejšťastnější. Podle vymezeného prostoru pro závod jsem měl teda dost jinou představu. Předně, že tam bude spousta voleb využívající mosty na obou řekách (včetně toho za soutokem) a že bude využitej park jižně od tý dolní řeky.  

     

Právě mně v Pardubicích a Chocni přibylo pár kamarádů...