Pravidlo 1: Když chceš bejt vidět, vyber si správnou kategorii.
Pravidlo 2: Když se jedná o štafetu, tak si vyber dobrý parťáky a nejmíň náročnej úsek
Trojboj prodlouženýho víkendu byl završenej v neděli účastí na 11.ročníku terénního triatlonu na Bíře. To bylo tak.... Strejda Jirka přihlásil na tenhle podnik sebe a svý dva syny do štafety (bystří jistě pochopili, že jeden plave, druhej jede, třetí běží). Protože ale jeden z nich (cyklista) v tom termínu rodil, tak jsem byl náhradník. Potom co tejden před závodem bratranec odrodil, oddechl jsem si. Žádný učení se s nášlapy, žádný zlomený klíční kosti.... A tu mně volá tetička. Jířa spadl na kole, utrhl si rameno a leží na ortopedii.... Ale jede za něj kamarád. Uff.... Ale; Ondra má rýmičku a tak kdybys teda běžel...
V neděli to pak byl dlouhej horkej den. Nejdřív jsme fandili triatlonistce Adéle na trati Easy (150m - 5km - 1,5km). Potom už vypukl hlavní závod (400m - 20km - 4km). Strejda se vrhl do vln Biřičky, z nichž se vynořil nečekaně brzo, někde ve čtvrtině. Řekl bych, že nejtěžší bylo potom kolo. To asi bylo opravdu terénní. Náš borec se držel fakt dobře a tak jsme se začali rozhlížet s kým vlastně soupeříme. No a zdálo se, že před náma je štafeta jenom jedna... No a šlo se běžet. Z odstartování běžce první štafety šlo vypozorovat, že se tam dostal nějakým omylem a tak už jsem si brousil inov8y... Ale odstup šest minut už se zdál tů mač. Po startu jsem dělal, že tempo - čtvrtka za 60´´ - hodlám udržet na celý trati, ale jen co jsem zahnul do lesa, jsem si zpomalil na polovinu. Asi po kiláku jsem zjistil, že je fakt vedro a že bych potřeboval tak o 15° míň. Tak jsem si tak povlával na tý silný cestě vlevo od Bířy, udělal kolo a seběhl. Borce jsem nezahlídl (doběhl čtyři před) a na pláži zas najel na potěmkiniádu...
No a pak přišla zábavná část - "Kdo všechno by mohl přijít na bednu a podat si ruku s Vlasákem". Nejdřív to potkalo ségru (3.) a potom nás (2.). Mezi náma; účastnilo se šest štafet, přičemž třetí jsme porazili o 20 minut.
