pondělí 28. prosince 2015

:: Vánoční sprint a spol.

V neděli 20.prosince pořádalo v Hradci ókáčko Vánoční sprint. Stavitelsky mně to jako zázrak teda nepřišlo, ostatně je otázka, jestli při podmínkách umístění centra a jednoho přeběhu frekventovanější silnice to zázrak vůbec mohl být. A je to vlastně vemkoncem  jedno... Hlavně, že člověk nesmrděl doma... Mně to běžecky připadalo relativně svižný, ikdyž od poloviny už to moc netáhlo. A výsledek teda... pffff.... Ono teda není divu, protože.... 


Už v pátek mně nějak nebylo dobře. Že je něco špatně jsem tušil, když jsem se z ranních tří kilometrů vrátil se začínajícím hlaďákem. Při večerním fotbale jsem už od půlky lezl po čtyrech a v noci pak několikrát musela proběhnout i studená vana. Vůbec div, že jsem se v sobotu vydal na druhý kolo zimních azimutů. Na Stříbrňáku jsem si dal švýcarskou hru v opatrným tempu, dál jsem se už do žádný větší akce nedával a odplazil se podél Orlice domů. No, tak to byl víkend...


Potom jsem běhal spíš po darech a podobně, takže jsem úplně nevěděl, jestli vůbec uběhnu lauf z Borohrádku, na kterej jsem se po dobrejch osmi letech přihlásil. Tahle akce se během let teda pěkně rozrostla, startovací fotka obsahuje dvaadvacet hlav lidských a dvě psí. A pro mě to mělo poněkud překvapivej průběh. Začátek opatrnej, po první pauze na 10km mně už ale začalo vadit furt koukat na nohy někoho před sebou, tak jsem si poskočil kupředu. Tam mně ale zas každou chvíli přeběh pod nohama nějakej pes, tak jsem za to hele vzal velkou rumcajsí silou, a po nepatrný pauze na druhý zastávce proletěl Bělečák. Na Výskytu už jsem měl docela dost a taky ztuhlý nohy z cesty, tak jsem vzal asicsy do terénu, kde mě to po 22 km vyplivlo u psí stanice na Lesňáku. Tak hezky to uteklo...
Mapa vzdušně tady.       

pondělí 14. prosince 2015

:: Chlumec a spol.

Tak. Hodnocení bylo asi dost ;-)

Už něco přes měsíc se točí na další sezonu. Takovejhle začátek je vždy trochu nebezpečnej. Člověk si řekne, že si chvíli poleží za pecí - vždyť času dost, ne... A ono najednou půlka února s protivným dotazem cos dělal?... A tomuhle jsem se letos rozhodl čelit, vyhecoval jsem se a zatím jsem objezdil všechno, co nám kauč naházel do termínovky. Slabším momentem jsou zatím pondělí až čtvrtky; na začátku rozcházím únavu a ke konci se zase předem šetřím. Ona to je teda pěkná nálož. Už páteční večerní fotbal, hlavně teď takhle na začátku, mě spolehlivě rozseká. A hned je tady sobota dopoledne... Zatím jsme jeli na dva výběhy na vrstevnicovce plus závěrečnej sprintík na pětce. První byl na Vřešťovským Chlumu a druhej teď v Miletíně. A taky se konal první díl Zimních azimutů u Hoděšovic.

No a ZHL. Klokan kros v elitě (asi potřetí). Den předem mně Vask během výběhu udělal díru do hlavy, že teď je prej IN běhat tak, že ani pomalu ani rychle (jestli jsem si to interpretoval správně). No a tak jsem to teda tak běžel ;-) Čas je teda nic moc, ale dokonce jsem obdržel celej jeden bod.
Veranda. Fuj. Hned v prvním kopci jsem si vzpomněl na svůj závazek z poslední účasti před šesti lety, že už sem nepojedu. No... uběhl jsem to... 

A jako zatím poslední - nedělní sprint v Chlumci. To bylo teda po sobotních zhruba sto minutách v Miletíně, takže předpoklad byl, že to nějak odplazím. No, hele, překvapilo mě to, ale docela mně to odsejpalo a nakonec jsem si vykoledoval celý tři body. 



A abych taky nevyšel ze cviku, tak tenhle závod jako trénink dobrý, ale ta trať asi mohla bejt lepší. Ikdyž to vypadá, že v prostoru parku se toho moc vymyslet nedá. A když se to třeba srovná s tratí žen tak "děkujeme za ty dary..." ;-)

Postup na jedničku byl překvapivej (čekal jsem hned od startu někam do oblasti K4), jenže severní varianta postupu vedla přes přístupnej prostor, takže po startu prvních se to hned prozradilo. Jinak by to byl ale dobrej postup. Na čtyřku taky dobrý. Očekávatelná úloha, kterou branou do parku. No jo, jenže tím to bohužel až na vyjímku (13-14, 14-15) skončilo. Což je škoda, protože když se člověk trochu dívá na mapu, tak by se tam dala odehrát například i volba do cíle (obdobně jako 3-4), a potom se tam nejokatěji jak může nabízí delší postup zhruba z K4 do oblasti kolem K8, kde by se daly vymyslet i tři varianty (levá, pravá, přes kopec).    

(Jinak když je řeč o nějakejch bodech do ZHL, jo... Aby to na prvním místě zas bylo aspoň trochu zajímavý, tak bych navrhoval změnit bodování DE z prvních deseti na jenom prvních sedm. 1.místo 10 bodů, 2. (8b), 3.(6b), 4.(4b), 5.(3b), 6.(2b), 7.(1b) Jen takovej nápad...)    

úterý 17. listopadu 2015

:: "Francouzi nevyslovují H. A jak můžou hodnotit?"

"A víte, že o Hodně přijdou?"... Poznali forbínu Wericha a Horníčka?

A my "H" vyslovujeme a tak direkt hodnotíme. Spláchnem najednou jak celostátní tak východočeské závody. 

Celostátní vezmu rychle, protože jsem jich zas tolik neobjezdil, takže těžko soudit. Nejlepší stavbu má middle v Sušici. Tam jsem teda nebyl, z  mapy jsem viděl i nějaký nevyužitý možnosti. Možná víc se mně líbila (z mapy) tamní klasika, ale ta se v tabulce objevuje jako 12.-15. Druhej je mistrovskej sprint, kde se asi kladně projevily umělý ploty. A třetí je mistrák v nočním (tam jsem dokonce byl, ale neběžel). Jinak mám ale pocit, že většina závodů byla tak nějak v pořádku, a vesměs splňovaly to, co se od nich čekalo. Mně osobně se nejvíc líbil  mistrák štafet ve Vracově (6.), sprint v Telči (4.), potom klasika na Skřítku (7.) a middle u Jáchymova (18.).


Zato výchoďáky... ;-)
Jak už pozornému čtenáři neuniklo, výchoďáky podrobuju vytrvalý kritice. Většinou. Směřuju to k takzvaně sportovně technickému konceptu závodu. Na koho to je příliš učeně řečený, tak "jaký to je v lese". Organizace, pokud se nedotýká sportovní stránky závodu, mě víceméně nezajímá. A hlavně proto, že je dost závislá na personální a ekonomické síle oddílu, zatímco vymyslet odpovídající koncepci závodu je záležitost jednoho nebo dvou mozků. Kromě toho organizace na výchoďácích bývá většinou dost dobrá.

No a tak ten koncept. Za prvé bych si uměl představit mnohem zajímavější a pestřejší nabídku závodů. Dva závody za víkend, dva závody za den, kombinace sprintu a middlu, samozřejmě těch sprintů a middlů víc... Prostě v současný podobě to je už pár let takový fádní, bez nápadu a kreativity. 
Samozřejmě jedna věc je představa a druhá ochota oddílů pořádat, že... To je těžká věc. Každopádně nejpočetnější oblast by mohla vyplodit něco víc. Inspirace v Ještědské a Pražské oblasti se nabízí.
Nejčastější chod, kterej se podává, je zkrácená klasika. Jako proč by zkrácená nemohla být, že jo... Ale když se to servíruje stále, tak se to prostě přejí. A kdo je hodně přejedenej, tak pukne. No a to nejzajímavější samozřejmě je, že to se zkrácenou nemívá většinou nic společnýho, protože to je tady v oblasti krycí jméno pro prodlouženej middle. Choceňáci to aspoň pojmenovali správně ;-)

Kapitolou samo pro sebe je situace ohledně existence áček. To jsme nedávno řešili, takže teď myslím netřeba.    

Obecně o známkách. Drtivě jedou dvojky, pak se jako "extrémy" občas objeví pár jedniček a trojek. A když se objeví potížista a dá čtyřku, tak to musí bejt...
Já mám s tím problém, protože když se řekne, že dvojka je standart, jednička je vyjímečně dobře, a trojka malé nedostatky, tak to prostě nesedí. Například zkrácená, kde není jediná volba postupu - jak to mám jako známkovat? Jedna ne, dvojka ne, trojka - a to je jako malej nedostatek? 

Takže pro mně jsou známky v podstatě nerelevantní. Mnohem víc mě zajímá slovní hodnocení. Tady si myslím, že je škoda, když se dává dvojka, tak se nemusí nic psát. Já vím je to trochu opruz furt něco psát...  

Stavbu spoluvyhrály závody NPA (middle na Pecce) a LTU (zkrácená v Rudníku), třetí je zkrácená LPU. Osobně nejdřív vynechám kraják SHK kvůli střetu zájmu ;-) Souhlasím s Peckou, potom bych dal sprint v Rychnově a pak je to těžká věc... Pár závodů mělo něco do sebe, i ty na kterých jsem nebyl a teď koukám na OB postupy... SNA (Popílek) nemusel bejt špatnej, TYN (Zdelov) ikdyž to byl middloodbočovák, ZAM (Pastviny) vypadá relativně slušně, CHC (Sruby) ikdyž to byl prodlouženej middle a PHK (Běleč) taktéž. 

sobota 7. listopadu 2015

:: Běleč na konec

Moje letošní sezona skončila tam, kde začala, to je na Bělečáku. Ono je teda trochu zvláštní říct skončila, když už se zase trénuje a za chvíli je klokan kros...

Osobně bych řekl, že naše trať H21C ukázala v podstatě to nejhezčí co lesy u Hradce nabízejí. A tím je ovlivněnej i dojem ze závodu. Uznávám, že to není fér k ostatním závodům, který jsem v poslední době vytrvale natíral, ale tady pod zmíněným vlivem blahosklonně přehlídnu, že to opět nebyla zkrácená, ale prodlouženej middle. Ono je taky potřeba si uvědomit, že stavitel je ovlivněnej terénem, kterej má. Ne všude jde postavit zkrácená aby byla, a ne všude middle aby byl. Chcete ukázat všechny krásy a špeky terénu a prostě se to natáhne.

Těžištěm závodu se stal meandr Bělečáku a oblast bývalého lomu, kterej jsme navštívili právě letos v březnu při štafetách. Takže spolu s několika delšíma postupama to bylo pěkně pestrý. A tak mám jenom malou poznámku, že několik kontrol bylo dost viditelných. To je škoda, příště by to chtělo víc pečlivosti při umísťování kontrol jak při stavbě tak při roznosu. 

Jinak dneska mám ze závodu takovej fajnovej pocit. Fyzicky to šlo, mapově taky. Tak mohl jsem bejt o něco rychlejší, ale jinak u mě dobrý ;-) 

čtvrtek 5. listopadu 2015

:: Jaký to asi bude? Jaký si myslej, že to asi bude?

Tak mám na stole pěknou stavitelskou prácičku. Ona to je teda už nějaká doba, konkrétně asi dva roky. Mám takový tušení, že to zavinil jistej Jihočech, kterej mě zbožštil v časopise jako stavitele sprintu na JWOC tour. A lano od orienťáckýho Michala Davida už jen zasvištělo vzduchem... Asi...  

Takže middle na Mistrovství Evropy 2016. Já jsem si teda docela dlouho myslel, že se jedná o Mistrovství Evropy dorostu, takže když jsem zjistil skutečnost, ucítil jsem za krkem studenej pot. Takže Thierry, Danny a Olav... 
Ale že jsem se tady doteď hezky držel, že? Ale tak, když už je to nějakou dobu veřejně v bylténu, asi už můžu. Ikdyž pořád můžu bejt odvolán pro neschopnost, že... 
  
Tak samozřejmě to (bohužel) souvisí s veledržením jazyku za zuby a písmenek na klávesnici... Nesmím dokonce ani naznačovat ;-) Dokonce už mám lehkou paranoiu, a tak jen doufám, že jsem tímhle textem něco nenaznačil ;-) Takže rozhovořit se budu moct až příští rok na konci května. To je prekérní. Ale to já si to teda pak vynahradím...;-)

Spoustu lidí by asi strašně zajímalo, jak bude vypadat trať. To si taky vždy jako závodník říkám, když se na něco chystám. Ale nedávno jsem se pokoutně dozvěděl, že jsem se ocitl v nějakým testíku naší reprezentace. A tak mě napadlo, že by zase mě strašně zajímalo, jak se "na mě" ty čerchmanti chystají. Co jako očekávají? Taky mně to asi neřeknou, co?

pondělí 2. listopadu 2015

:: Závod na draka

Když jsem cestou na start podbíhal papírového draka vlajícího v dnešním vichru z hor, říkal jsem si, že titulek k článku se docela nabízí. Zbývalo tomu jen přizpůsobit výkon v lese, že... Tak snažil jsem se...

Nejdřív tenhle kraják jako takovej. Na choceňský závody jezdím rád, protože se mně líbí jejich organizace a péče o závodníka ;-) Teď nevím, jak jejich tratě obecně, ale tahle se mně v lese líbila. Za to že uspořádali middle mají u mě za jedna. Ne proto, že mám middly rád a chtěl bych ho běhat furt (není tomu tak). Ale proto, že to je oproti přehlídce TAKZVANÝCH zkrácených tratí vítané zpestření. Potíž ovšem je, že charakterem to middle sice byl, ale pořadatelé si řekli, že to prodlouží o 15-25%. Naše prodloužená middlová trať měla teda 7,9km, takže to byla co? Ano, tušíte správně - byla to TAKZVANÁ východočeská zkrácená. ACH JO!!! Proč dělají middle, kterej prodloužej???  

Na výchoďácích jsou zvláštní dvě věci:
:: Jak se prasí disciplíny (ne všichni a ne vždy, abychom byli fér)
Už jsem o tom ztratil poslední dobou spoustu nářků, takže teď bych chtěl jenom hodně nahlas říct, že: 
- middle je závod na 35 minut 
- zkrácená je závod, kterej má charakter klasické tratě, a ta je postavená na volbách postupů

:: 3 kategorie (A,C,D)
Tady si povšimneme Dýmova blogu, kde píše: "Navštívil jsem i slavné VČO, kde se pyšní kategorií H21A. Což teda nevím proč, protože na klasické JE-O byla vždy mnohem větší konkurence i počet lidí v hlavní kategorii. Navíc se tak lidi zbytečně rozstřelí do moc kategorií A/C/D."

Já jsem si na áčka tak nějak zvykl, ale v zásadě si pořád myslím, že kdyby nebyly, tak by to bylo lepší. Taky si myslím, že kdyby měly áčka žebříček, tak by do nich nalezlo víc lidí, hlavně ti lepší z céček. 
To rozmělňování mně teda vadí nejvíc. Když se podívám na pražskou nebo ještědskou oblast tak tiše nahlas závidím. To musí bejt krásný, když si tam do systému zadají H21L a už nemusí nic řešit. Prostě vědí, že tam budou všichni. 
Tady ne. Malá ukázka. A není to vůbec ojedinělý případ.
Poslední den přihlášek. Heppy píše - fakt chceš běžet áčka? Koukám do orisu. Všichni jsou v céčkách a v áčkách včetně mě dva lidi. No tak jo. Skončily přihlášky. Do áček se přihlásilo asi 15 lidí. Heppy - nepřehodíme se? Tak jo. 


Tak jsem si zanadával a rychle se podíváme na ten výkon. Fyzicky lepší než minule, ale tak nějak bez energie. První chyba na šestku, větší na osmičku a potom megachyba na 21 - doleva, doprava, doleva, doprava, doleva - á tady je...

neděle 25. října 2015

:: Víte, co je prohlubeň? Jáma. Jáma sem, jáma tam...

Tak jsme si zavzpomínali, jak se Miloš tak zhruba před rokem "pasoval" na sprosťáka roku... a teď už k našemu případu.

Kraják u Rudníku. Už tady leccos bylo, u mě to bylo poprvé. Takže jsem se na OB postupech podíval, jak se tady běhalo a o jakých tématech se bude při závodě hovořit... To se rozhodně vyplatilo. Mapově to bylo tentokrát jakžtakž, ikdyž na detaily se potom podíváme sólo v pokračování příspěvku. Fyzicky to bylo průměrný, minulej víkend jsem měl i přes rýmičku rozhodně lehčí nohy. Bohužel, soudruh Nykodým neví, jak se má chovat na návštěvě v cizí oblasti a nadýmal druhýmu sedm a mně třináct minut...A to ještě svůj výkon komentuje jako: "Tak takhle ne!

Taky se po minulém závodě pár lidí rozplývalo nad terénem a způsobili, že jsem se hodně těšil. Já teda jako úplně nevím. Za mě normálka s jámama...

V lese se mně docela líbilo, ale po závodě rovnou můžu navázat na minulej článek... Trať obecně vykazuje všechny znaky TAKZVANÉ zkrácené klasiky jaká se běhá na východočeském oblasťáku. To znamená žádná nebo minimální snaha o volbu postupů, postupy plus mínus podobně dlouhý a mraky kontrol. Proč, když stavitelé potom postaví dlouhej middle, to není rovnou middle?

Musím souhlasit s komentářem u předešlého příspěvku, že výchoďáky se pořádají hlavně pro žactvo a veterány a s dospělými si řada stavitelů neví moc rady. Abych byl fér, tak to asi nebude úplně jednostranná záležitost. Hlas dospělých se mně tady zdá slabý až apatický, a když nějaký, tak nejednotný.    

úterý 20. října 2015

:: Ortodoxní zkrácení klasici

A protože jsme narozdíl od reportáže z Vracova zatím nepoužili sousloví “Žabovřesky Brno“, můžeme to nyní napravit, protože hodně zástupců právě tohoto oddílu se vydává právě sem. (ukázka z pozvánky na závody)

No a protože jsem si opět udělal představu, co se kde pořádá za krajáky, tak musím bohužel říct, že východočeská oblast je v tomhle zoufale nekreativní.   

neděle 18. října 2015

:: Vracovská dojížděčka a jeden bonus

K tomuhle článku mám potřebu pořád něco dodávat... ;-) Když jsem tak hodně chválil televizní přenos jako že "konečně", tak jsem mohl způsobit malou křivdičku. Dřív se už taky podařily. Jako bylo Mistrovství světa v Olomouci 2008, MČR klasika Kost (2012) a JWOC 2013. Hlavně jsem to chtěl vypíchnout proti těm odfláknutým záznamům z letošních ostatních mistráků. Tak to jen tak pro přesnost.

Tak nám skončilo hodnocení kvality celostátních závodů. To si časem případně nějak zpracujeme, teď při příležitosti zveřejnění hodnocení vracovského mistráku mě tam zaujaly tři poznámky a myslím, že si zaslouží zmínit. 

O terénu štafet:
Jednodušší terén, jen menší část porostově složitější, moc chybovat se tady nedalo. (3 - Ondráček R., EKP) 
Tak to pardón. Co jsem si všiml, Radim Ondráček patří k těm kritičtějším hodnotitelům (kam se na něj hrabu). Často s ním souhlasím, ikdyž sám bych takhle kritickej často třeba nebyl. Ale u této poznámky mám silný podezření, že jsem byl na úplně jiným závodě. Každopádně doporučuju prohlédnout si GPS záznamy, jak se tady (ne)chybovalo.

O pytli štafet:
- moc krátký úsek za diváckou kontrolou, to se skoro nedalo stihnout na předávku (2 - Sysel O., PGP)
Jo, tak to jsem minule zapomněl napsat. Málem jsem v sobotu nestihl předávku. Vrabec (první úsek) na divácký, letím do stanu, sundávám bundu a sprintuju na předávku. Cestou se prodírám úzkou cestou úplně zacpanou lidma. Nulování až úplně vzadu, čip v jednotce check a Vrabec už razí sběrku. O prsa korejské ženy...

O mapě pro štafety:
Trochu nešťastné byly popisy (hlavně v sobotu), mapa se nedala rozumně složit a vzhledem k rychlosti běhu a blízkosti kontrol než jsem našel kód, jsem se ztratil. V případě takové plachty bych se snažil co nejlépe umístit popisy, případně zvážil umístění kódů přímo k číslu kontroly. (2 - Wolf D., TUR)
S popisama v sobotu to byl kvůli hodně kontrolám v hustníkách vážně boj. S kódama přímo u kontrol bych vřele souhlasil.

Bonus:
A na závěr ještě jeden škodolibej bonus v podobě přepisu Olafova televizního komentáře k Dýmově GPS záznamu. Jó ty gps, to je paráda. Doufám, že mě to nikdy nepotká. Mít to třeba teď v Češově na krajáku, tak teď lezu kanálama.
Škoda, že nejde přenést ta Olafova intonace. Jinak v televizi to je nějaká 95 minuta, těsně před rozhovorem s vítězama:

sobota 17. října 2015

:: Jak Kuba zahejbal (od směru)

Už jsem myslel, že se mně splaší kladiva, jestli nezaběhnu nějakej dobrej rankinkovej závod. Tak zase ne. Tentokrát za to může vůle osudu (vracovská rýmička) a hlavně vlastní hloupost. 

Ale ještě, než si ze mě začneme dělat srandu, tak si řekneme něco o závodu. Upřímně řečeno, podle staré mapy to vypadalo, že nás čeká pěkná tragédie. Jako tady a klasika? Po závodě musím říct, že jsem celkem mile překvapenej. Jako na hitparádu asi nevím, ale jinak to nebyl žádnej pitomej a nudnej závod. Ovšem je docela možný, že to je tím, jak jsem si ho sám připepřil...

Mnohem, mnohem, mnohem horší byl totiž můj výkon. Můj mapovej výkon. A to nejen při závodě. Cestou jsem byl navigátor a dvakrát jsme zabloudili... 
Jó fyzicky to šlo. Přesto, že mám rýmičku a přesto, že jsem si na startu uvědomil, že jsem vlastně strašně málo najedenej a pokouší se o mě lehkej hlaďák. Tak si to rychle projeďme. Hezkou (hořkou) zábavu...

středa 14. října 2015

:: O mistráku (po něm)

Středa večer a kromě Kamendy se žádnýmu blogerovi nějak nechce psát nebo co....?

Tak jsem vyčerpal podstatnou část energie a vysypal se do článku na Svět běhu. K němu si ještě dodáme, že:

Vychválil jsem tam televizní přenos a jeho podobu. To platí. Myslím si, že to bylo vůbec nejpovedější vysílání z domácího orienťáku. Hlavně proto, že to bylo živě (kam se hrabe nějakej odfláknutej záznam ostravský televize...) a proto, že se opravdu významně projevily GPSky (jestli jste se dívali na záznam z klasiky a lomili rukama nad trackingem na ortofoto mapě, tak víte, o čem je řeč). A tady já už budu přímo jmenovat. V tom televizáckém voze sedí třeba Mára Jedlička. Díky, dobře ty ;-)

Jinak jsem taky přemýšlel, co se na tom přenosu třeba taky povedlo o něco míň. Tak o nějaký přeřeky a uvedení jiných jmen samozřejmě nejde, ikdyž ve mně dost hrklo, když Kubásek alias "nesmírný to Péťa" mluvil o běžícím Filipu Záveském jako o Matěji Kamenickém a Olaf ho v tom ještě podporoval...(?) Spíš jsem přemýšlel o formátu "půl záznam a půl živák a ještě dohromady ženy a muži". Samozřejmě, že by se nám líbilo živě celý a odděleně, ale to je nereálný jak pro televizi, tak pro nás. Ono už jenom stačilo, že kvůli tomuhle všichni ostatní startovali (a tím i dobíhali) strašně pozdě. Asi kompromis a asi to docela i stačilo... Ostatně od toho tady máme sprintový štafety, aby to bylo ideálně...

A ještě si jen tak mezi námi povíme něco nekorektního a "pobitvěgenerálozního" o Žabinách. Samozřejmě nic o jejich přemýšlení nevím, ale řekl bych, že se zbytečně zalekly sobotního zelenýho závodu a na neděli trochu přeházeli družstvo (třeba si o to dotyční sami řekli, což na věci ale nic nemění). Dýma (bych asi tušil) vyměnily na úseku s Chrobákem a Víčkovu ségru nahradily. A protože v neděli to bylo jiný (letecký), tak se jim tyhle (asi) změny nevyplatili a bez nich by asi jasně vyhráli. Možná. Skoro určitě... ;-)

A teď už k závodům
Tak, bylo to ukrutně daleko. Už jsem to někde psal, ten kdo sestavoval letošní program, hodně se smál. Jel jsem s Mírou, kterej se nejdřív tvářil, že musím jet přes celej Hradec, ale pohrozil jsem mu tupou zubařskou vrtačkou a absencí anestezie, taky jsem mu slíbil diplomy a v sobotu jsem ho měl před barákem (mým). Cesta byla ..... ..., .. ..... .... . Ale ... .., ..... .. ...... ., ikdyž ...... ..... ...... . ...... (cenzurováno)

Naše štafeta zavzpomínala snad ještě na dorostence - Vrabec, já, Piškot. Vrabec mě teda furt tahá do veteránů, ale tady mu pšenka nepokvete

No, závod se mně dost líbil. Vlastně... vrátil jsem se úplně nadšenej ;-) Začátek ve městě nám Jedla dost přesně předem postavil, doma jsem si ho projel na street view, takže při závodě to byl skoro paměťák. Jo ještě musím říct, že situace v našem prvním družstvu byla lehce nejistá a tak nám bylo naznačeno ať se v sobotu smekáme, možná že ho někdo z nás i v neděli poběží. Tak jsem se smekal. 
No a pak se vyběhlo z města do lesa a začalo peklo v zeleným. Dóst hustý. Běžím si třeba na šestku a najednou koukám - ona tam cesta... Na dvanáctku zachraňuju Levákovu manželku, načež mně to okamžitě oplácí. No hele popisovat celej závod by bylo na dlouho. Takhle jsem si pěkně dlouho nezamapoval a snad ještě nikdy se tak moc nedíval na buzolu. A když se k tomu přidá ještě neustálý otáčení mapy na popisy a snaha zapamatovat si tři následující (kódy, popisy bez šance...) tak se mi v cíli pěkně kouřilo z hlavy.    
Mapu nám prý někdo čórnul, tak jsem si z GPS mapy udělal vlastní s ostatníma farstama. Radovan v televizi říkal "kreativní farstování". Souhlasím.


Před družstvama se nic zvláštního nestalo, takže béčko (Vrabec, Bára, Piškot, Míša, já, Marťa, Lyžník) a dlouhej úsek. Tenhle úsek nemám rád. Protože je dlouhej ;-) Mnohem radši běhám třetí (krátkej) úsek v první družstvu. A nejradši jsem, když mně pak moji kamarádi vyběhnou nějakou placku ;-) Ne vždy je posvícení... Navíc tady ani nebyl ten třetí úsek krátkej. Což si myslím, je škoda. No, spíš chyba. Ten rytmus závodu je pak takovej pestřejší.
Takže tenhle závod byl dlouhej. A stereotypní. A fádní. A moc se mně nelíbil. A ani mně to moc neběželo. A to je tak všechno, co bych chtěl říct. Vlastně ne. Aspoň jeden náboj to pro mě mělo. A to sázka s prvním družstvem kolik od nich dostaneme naloženo. Sázka byla 47 minut, což jsme do šestýho úseku měli pod kontrolou a pak to bylo na Lyžníkovi, kterej to nakonec dal a výsledná cifra je tak necelých 43 minut. Ještě že Zuzka tak ráda peče ;-)  

Hodný Mrazák (nebo od koho jsem ji lohnul...) mně oskenoval mapu

čtvrtek 8. října 2015

:: Článek o mistráku (před) na Svět běhu

Je tady a nebo taky v pokračování příspěvku. Vypadá to jako sranda, ale strávil jsem nad tím celý pondělí. Asi se mi to profesionální psaní (haha...) moc vyplácet nebude... Jo a mimochodem, nechci ukazovat prstem, ale pár myšlenek si "kdosi" vypůjčil do svýho článku. Nic, nic... taky kradu, kde můžu ;-)


čtvrtek 1. října 2015

:: Modely - Konečná - Vystupovat!

Tak už s tím konečně přestanu otravovat. Tenhle týden to bylo letos určitě naposled. Ale on si pro nás Vask příští rok vymyslí třeba Model 3 (?)... 

O víkendu byl mistrák na klasice, po kterým jsem se cítil dost nevybouřenej. Já vím, chtělo by to nějakej článek, ale teď mám nějak moc psaní (například další článek na "Svět běhu" o tom co dělat o víkendu) a kromě toho taky jenom jednu krční a bederní páteř... Ale aspoň o tom, jak jsem v semifinále napodobil dávného řeckého kolegu Odysea při mém putování z dvojky na trojku zakončeném tak, že bych mohl používat indiánské jméno "spadl ze skály, až ukončil závod", bych ztratit slovo měl (mohl)... Neděle pak byla už slušná, ale mapově to prostě (opět) drhlo... A upřímně, od klasiky v Jeseníkách jsem od sebe nečekal vůbec nic. Na zdejší terén prostě nemám, nikdy jsem neměl a nikdy mít nebudu.  

Úterý - Model 1. Osobák 31:27, zlepšení z loňského 32:59 a letošního 33:41. Bod do Vaskovy tabulky.
Čtvrtek - Model 2. Osobák 24:15, zlepšení z 24:37. Zůstávají čtyři body. 

Na shledanou příští rok ;-)

pondělí 28. září 2015

:: Hepčí

Takový to, když Vám před dvěma týdny jedno usoplený mimino kejchne do obličeje. Od tý doby se v tréninku jenom improvizuje...

neděle 20. září 2015

:: Obložený sprintíček se štafetkami

Článek o štafetách v Řásné a sprintu v Telči se poněkud odložil například kvůli článku na Svět běhu a pak jsem taky trochu modelařil, že...

Na lokalitu závodů mám docela dobrý vzpomínky.
Před osmnácti roky jsem se na mistráku štafet a klubů tady v Řásný loučil s dorosteneckou kategorií. Oboje jsem rozbíhal (tehdy mě to strašně bavilo; časy se mění...). Ve štafetách jsme s Piškotem a Filipem Lánem skončili sedmí; tam si z lesa nepamatuju lautr nic; v klubech zase nevím výsledek a složení, ale v lese si moc dobře vzpomínám, že na předdivácký jsem šel s nějakým kolegou do trháku a kdybychom ji nezkazili, tak jsme přišli na diváckou první.
No a Telč byla zase před dvěma roky místo, kde jsem se vzpamatoval z krize při cykloputování z Hradce do Slavonic.

Ale už k věci. Kdyby se někdo podíval jenom na výsledky, tak pozvedne všechna obočí a spráskne ruce. Disk, skoro poslední, disk. To jářku nehovoří o úspěšném víkendu... Ale tak v životě nejde jenom o výsledky, který taky můžou klamat, že...

Tak zaprvé ty disky nejsou moje ;-) ale v obou případech jednoho pána, se kterým jsme ve štafetě běželi. Zadruhé, ikdyby jsme nebyli disk, tak štafetovej cíl jsme nesplnili (všechny tři štafety bodují a třetí štafeta si tak jistí postup na mistrák). Zatřetí, třetí štafeta ty body nakonec ani nepotřebovala a stejně postoupila.

No a pocit ze závodů mám o dost lepší, než třeba na jaře. Předně jsem zahnal strašáka velkých mapových chyb z posledních představení na middlovým mistráku a na Advantě. Dobrý taky bylo, že po závodech jsem se necítil úplně rozsekanej; ono když se trochu běhá, tak to pak mnohem míň bolí (zas takový moudro...). A samozřejmě to neznamená, že bych se v lese nesnažil...

Tak u štafet je vždy na prvním místě vymlouvat se na horší farsty. Tak určitěěě. Hlavně v úvodu jsem u ostatních viděl trochu výhodnější. Vedle toho jsem zazdil postup na pětku; takhle jsem jít úplně nechtěl (a neměl). No a pak se nepovedla třináctka (lepší farsta) a naběhnutí na cizí kontrolu. 

Odpolední sprint v Telči. Pocit jsem měl teda lepší než výsledek. Částečně jsem to asi nechal na volbách a speciálně na prvních dvou kontrolách. Ono to nevypadá zle, ale dostal jsem na obou postupech strašnou dardu. A běh - já nevím... Přišlo mně že běžím... asi to nebyla žádná sláva...? Jinak teda palec nahoru za povedenou stavbu trati!

Nedělní štafety. Docela dobrej závod s rozpačitým závěrem. Menší zdržení na osmičce a silně zašitá šestnáctka. Ono teda už před ní jsem se běžecky zadrhával a v pytli už jsem neměl absolutně žádnou bojovnost. Tam mě přejelo asi šest finišmenů; ví kauč, že jsem klasickej druhoúsekář? ;-)

čtvrtek 17. září 2015

:: Ještě ne. Už jo. 24:38. Yes ;-)



Mánie (chcete-li diagnóza) na Modelu 2 skončila. 

Tenhle týden jsem si naplánoval zatočit s těma hroznejma časama na obou modelech. Tak nejdřív dvojka. Štafetovej a sprintovej víkend v Telči a u Telče (článek bude) mně zas tolik nerozsekal, takže v úterý se šlo na to. Úkol zněl jasně - pod 25 (za to dává Vask čtyři body). A bylo to nadějný... takže je jasný, že to nedopadlo. Cestou na devítku jsem pomalu kapal, až v pytli zkapal a na třináctce to přerušil. Čas byl skvělej - 17:58 (jenom minutu za Hopovým rekordem), ale do cíle ješte daleko. Osobák by to asi byl, ale spíš hrozil čas kolem 25:09, což by bylo úplně na nic.

Takže ve čtvrtek se šlo na to znova. Zvolil jsem razantně-urputnej profi přístup. Večer posilování a protažení, ráno rozběhání, protažení, posilování, kávička. Přesun, totální odlehčení (místo dresu tílečko, místo tříčtvrťáků polovičáky, místo podkolenek miniponožky, místo žlutejch inovů modrý blesky), rozklus, modlitba a už to běží. Šestka 8:35, devítka 13:00, zatím skoro stejně jako v úterý, ale v pytli to je lepší, ikdyž taky žádnej šlágr; třináctka 17:51; na sedmnáctce potřebuju tak 21, v nejhorším 21:15 (ale to bych pak musel přikládat a z toho mám hrůzu); ale máme tady 20:51 a to už vím, že to klapne; sběrka 22:02 a můžu si dovolit ten neuvěřitelnej luxus závěr lehce vypustit. Výsledeček 24:38.
  
A vůbec nejstrašnější je, že kdybych po druhý uzlovce byl jen o fous rychlejší a dofinišoval za 2:15, tak by se otřásala i čtyřiadvacítka... Což vytváří možnost, že to do mistráku štafet ještě jednou poběžím, a jistotu, že to bude strašně bolet...

úterý 8. září 2015

:: Proč to dělám


Připraveni na malé rádoby filozofické rozjímání? 

Dnéssepodívámezpátkydominulostinató, proč dělám co dělám. Proč dělám orienťák, proč dělám svoji práci a možná ještě něco. A proč že považuju za důležitý s tím otravovat? Tak ruku na srdce, nevím, jak byste bez toho mohli být.... A zabejvat se sám sebou a prožívat se.... - to je přece leitmotiv většiny zdejších článků, ne? Taky musím trénovat skládání slov do vět, sloh, stylistiku, gramatiku a pravopis (to hlavně, že...), protože jsem dostal nabídku, která nejde odmítnout - jestli nechci psát na jeden web za peníze... ;-)

Protože jsem občas stižen nepatrnou internetovou upovídaností a hrozí akutní nebezpečí, že se mně to nekontrolovaně rozroste a rozvětví, tak vám pro jistotu hned na začátku prozradím konec celé detektivky. Zatímco s běháním to mám poněkud složitější, tak motivaci, proč dělat architekturu, mám jaksi vyřešenou.

Orienťák
Zvláštní že jsem si vybral sport, ke kterýmu podle mě nemám zas tak velký předpoklady. Strašně dlouho mě trvá, než se dostanu na nějakou slušnou úroveň, přičemž ten proces je jedno velký utrpení. No a ke všemu se mně ještě zdá, že když už se na ten himaláj teda jednou vyškrábu, strašně snadno se mně z něj padá. Jo a mezi náma; ta "slušná úroveň" taky není jako úplný terno.

Jinak ale orienťák sám o sobě je podle mě nejlepší sport. Krásnej, drsnej, dobrodružnej, pestrej, napínavej, strhující. To víme všichni my. A taky to, že to nejzajímavější se odehrává během závodu v naší hlavě. 
Potíže nastávají, když se orienťák snaží prodat ven, laikům. To jsou vyčerpávající debaty a stejně si nejsem jistej, jestli to na druhý straně padá na úrodnou půdu. No a potíže na druhou nastávají, když se dostaneme do televize. Ale to je samostatný téma, který mám v plánu někdy příště.

Když to podruhé (a naposled) cinklo...
MČR Chvaleč 2005 a nejrychleji
proběhnutý divácký úsek v kariéře
Když o tom tak přemejšlím, tak docházím k zajímavýmu zjištění, že samotný běhání mě upřímně řečeno zas tak nebere. Teda takhle; bere, ale musím mít natrénováno. No a to není zas tak jednoduchá věc. Předně; docela to bolí. No a taky to leze do času; takže pro to taky musí být slušná motivace. Taky nemůžu říct, že ji mám vždy...

Když mám natočeno, tak oběhnu skoro všechno; když ne, tak mě prudí i třeba takovej middle v sebehezčím terénu. Na co mě moc neužije a co vlastně skoro vůbec neběhám jsou jednotvárný tréninky po silných cestách, natož po asfaltu. Takový ty Pardubice Hradce, Monaca a tak podobně. Taky se zrovna nedá říct, že nemůžu dospat, když mám jít něco delšího. Ale; jsou případy kdy se na něco takovýho i těším - když je taková trasa pestrá a proměnlivá. Typově jako třeba taková turistická stezka vedoucí po hraně broumovských stěn (článek "do kopce"), no anebo běhání v horách (k tomu jsem se bohužel už dlouho nějak nedostal). 

Baví mě trénovat. Když už vypukne jev, kdy jsem například dlouho nepřerušeně zdravej nebo mám nějakou silnou motivaci, a už se zakousnu, tak jsem schopnej dost cílevědomě točit. Na druhou stranu; když jsem neustále přerušován rýmičkami a podobným svinstvem, propadám do apatie, sebelítosti a obviňování celého světa. Baví mě běh v terénu. Je jenom málo lepších věcí, než si tak plout při nějakým dlouhým výběhu, nic neřešit, na všechno se vys... vysadit. Baví mě intervalový tréninky. Celkem jakýkoliv, hlavně, že to utrpení může za chvíli skončit a můžu si odpočinout. Tempový tréninky taky, ale - čím delší, tím horší a tím obtížněji se k nim přemlouvám. Jinak ale nějakej překonanej čas po takovým tempu může být velmi euforická a motivující (když už se tím slovem zabýváme) záležitost.

No a baví mě pochopitelně závodit ;-) Tady to "když je natrénováno" platí na druhou. Když to neběží, je to uuuutrpení. Když se běh vůbec nemusí řešit, je to nádhera. Zvlášť rád mám závody, kde je nějakej speciální náboj. Tady mám na mysli asi nejvíc mistráky klubů, se kterými mám spojený ty nejintenzivnější zážitky. Například mistrák ve Chvalči 2005, celej svůj úsek, doběh ve spektakulární aréně, a infarktovej Vaskův finiš.... jen to tady píšu a chce se mi jít běhat ;-)
  

Architektura
Vlastně jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. Teda, o tom, že bych byl něco jinýho... Tak odmala jsem to viděl doma, že... Výkresy, modely, atd. 

Zatímco orienťácká motivace je jaksi vnější (že je to sice hezký, ale možná ještě hezčí je, když už jsem v cíli a je z toho třeba nějakej hezkej výsledek), tak tahle motivace vychází z podstaty a asi pramení z toho, že jsem měl vždycky radost, když jsem viděl, že někde něco hezkýho postavili, obnovili, opravili..... Že špatně snáším, když vidím, jakej čurbes tady ve městech a v krajině (a v hlavách) zanechali rusáci a komunisti. Že chci pomáhat lidem s barákama a napravovat čuňárny. Z patetickýho vnitřního přesvědčení dělat okolí hezčí. Teď jsem se u toho celej dojal... 

Většina jsou realizace
Ostatní (zatím) nerealizované studie
A co mě baví nejvíc a v čem si myslím, že jsem (když ze země zvednu všechnu svojí skromnost) dobrej?

Řekl bych vymyslet barák tak, aby nejen vypadal, ale i fungoval. U nových domů to je samozřejmě jednodušší (i tak to představuje tunu pokreslenejch papírů a spoustu variant), u rekonstrukcí to má ten bonus, že se právě napravuje nějaká čuňárna, napáchaná dřív. Většinou je to tak, že na začátku to bylo v pořádku, mělo to styl a fungovalo to. Pak ale nastoupila lidová tvořivost, komunizmus nebo obojí a ruku v ruce prasily a prasily, až to celý zprasily.  

Druhá oblast je urbanistická. Ne teda nějaký územní a regulační plány, ale takovej malej soubor staveb, malý sídlišťátko, atd. Pro laiky možná ne úplně srozumitelný, ale jinak ohromně zajímavá a kreativní oblast. A dělaj se při ní hezký barevný výkresy. Po hříchu mně už nějakou dobu podobná úloha na stůl nepřistála...

No a další velká oblast, kterou se rád zabývám je ze seriálu proměna Před a Po. Na počátku je nějakej víceméně nedobrej stav, ohoblovaná fasáda, velkej koženkovej sál, čím beznadějnější tím lepší. Ordinuje se s gustem photoshopová procedůra: omlazovací kůra, face-lifting, liposupce, lipolýza. Taková malá ukázka je na obrázcích. Zájemci můžou pokračovat na wwwebíček.

Vím, dalo by se pokračovat ještě hodiny.... Jo mimochodem! Kdybyste si doma náhodou sušili třeba nějakou z těchto úloh, neváhejte se s důvěrou obrátit. Řešení v duchu neokázalé kultivovanosti; přátelské a konstruktivní jednání; oboustranná spokojenost. Fakt ;-)    

No a protože už je tady nehorázně moc textu, tak to urychleně zakončíme ještě dvěma činnostmi, které mě momentálně napadají. 

Stavba tratí, a už jsem to někdy psal, stojí tak nějak mezi. Je tam potřeba samozřejmě nějaká závodní zkušenost, a zároveň je i užitečná nějaká kreativní schopnost. Takže se to tak hezky doplňuje, a je to i oboustranně výhodné.   
A nemůžu vynechat psaní intimností na net. Proč? Ješitná, egoistická, nafrněná, samolibá povaha... Mám pokračovat? ;-)

Speciálně vybírám tento dům. Surové vražení přístavby do štítu fasády pokládám za extrafaul. 
 Bohužel; k této proměně nedojde, ale je to zatraceně škoda... 
(Doufám, že v jistých kruzích, které ho poznávají, tímto zveřejněním nezpůsobím menší poprask)

neděle 6. září 2015

:: Diagnoza model pokračuje ;-)

Dneska sice osobák na modelu 2, ale zas tak úplnou radost z něho nemám. Při minulém pokusu jsem měl pocit, že běžím průměrně (25:48) a tak když to dneska docela běželo, nebylo mně od šestky blbě a bylo luxusní počasí, čekal jsem o něco lepší čas, než 25:37. No nevím, sice jsem se tam na pár místech trochu zamotal v hustnících, ale stejně už tam moc příležitostí ke zlepšení nevidím.

středa 2. září 2015

:: Týden malého modeláře

Tak nám skončily prázdniny. Čas vyloženě depresivní, zvlášť v mých základně-středoškolských letech. Nyní maximálně zjištěním, že se na podzimní sezónu třeba nenatrénovalo všechno to co mělo. U mě to (ne)byly hlavně vytrvalostní, mapový a delší tempový tréninky. Něco teda proběhlo, ale chtěl jsem víc. Na druhou stranu asi spokojenej můžu být s intervalovými rychlostními a silovými tréninky. Všemožných úseků na stadionu, v terénu, do kopce, z kopce atd. jsem si užil teda opravdu dosyta. Teď ještě aby to taky k něčemu bylo... ;-)


No a poslední srpnovej týden jsem se teda zkusil otestovat jak na tom zhruba jsem. Celkově proběhlo osm fází včetně čtyř účastí na našich modelech (jeden na modelu 1 a tři na modelu 2). 

Pondělí 
Hned pěkně rovnou model 2. Cíl byl volně a když to půjde tak pod 27, abych si odfajfknul dva body. Jenže v polovině jsem si musel odskočit, tak bych si to nemohl počítat a tak jsem to od sběrky odklusal - 27:27.
A odpoledne ještě prohřát cvičky na tartanu.

Úterý
Model 2 už jako opravdu. Osobák za 25:48. Chtěl jsem hlavně (zas) pod 27 s tím, že hlavní pokus bude o víkendu, ale běželo se mně docela dobře a na sběrce jsem koukal, že to dá dokonce i pod 26. Vlastně docela v pohodě. Čím je člověk trénovanější, tak ho rychlejší časy míň a míň bolej (to je moudro, co...). Ale taky tam vidí víc a víc rezerv. Každopádně nyní je v hledáčku čas pod 25. Sešup stupňů celsiových tomu může nahrát ;-)

Středa 
Volno

Čtvrtek
Dlouhej (no... delší - 105 minut) běh v terénu. Zároveň jsem se podíval, jak to vypadá v terénu modelu 1 (z Bíři na start, trať M1 za 38, trať M1 pozpátku za 42, a na Bířu). V některých místech silně zapráskaný. 

Pátek
Dopoledne moje osmnáctiminutová modelová trať v terénu a kopcích. S prstem v nose a season best. Ach to je tak krásný, když to klape. 
Večer se k mýmu soustředku připojil Vrabec. On šel model 2 (skoro nočák), já jsem volně úsekařil mezi sběrkou a cílem. Na sběrce jsem na něj počkal a proto teď je v mezičasech nový nejlepší čas do cíle - 2:11 ;-)

Sobota
Po úterním skórování můj hlavní bod - model 1. Úkol zněl jasně - co nejlíp, s tím že jsem teda doufal, že to bude lepší než loňských 32:59. No nebylo - 33:41. Sbohem prázdninový body... Příčin je asi víc; trochu teplo, trochu únava, trochu to, že jsem to rok neběžel, ... Vrabec - a to bylo vtipný - (jenom) o vteřinu lepší. 

Neděle
Blbý bylo, že sobota mě docela dost rozsekala, navíc v neděli jsme měli model 2 naplánovanej už na 8:30, takže ikdyž jsem na začátku týdne myslel, že tohle půjdu dost naplno, tak jsem stál na startu a nebylo mně úplně nejlíp. Ale pod 27 jsem si věřil, tak jsem řek nešťastníku Vrabcovi, kterej dorazil s pořádnou gorilou za zády, že to bude společná prácička a když se bude držet mýho šnečího tempa, tak ty dva body mít bude. A tak jsme to teda uválčili za 26:26 resp. 26:32. Výkon to byl dost klopotnej a asi třikrát jsem sebou málem říznul. A to je konec. 

Následuje bazén, pára a výřivka. Šampáňo zatím bouchat nebudu.  
----
Nějak mně nejde napsat komentář ;-) tak odpověď panu Lukášovi: M2 jsem celý prázdniny neběžel a M1 celej rok. Sorry kauči ;-) Na druhou stranu; pokusů na M2 mám z jara dost. To bylo tehdy jedno z mála míst, kde se mně s prošláplým kotníkem běhalo dobře.

pondělí 10. srpna 2015

:: Dva medvědi šli k zemi

A rozběhla se nám i další proměna. Tentokrát je to v Hronově a už se čile buduje. Vizu a foto v dalším pokračování článku a taky v albu. Baru původní podobu tohoto domu označila jako velkej medvěd, prostřední medvěd a malej medvěd ;-)  

čtvrtek 6. srpna 2015

:: Do kopce

Tak o úspěchu na Advantě už jsem se zmiňoval... Pro změnu něco pozitivnějšího. Zhruba od června jsem si začal pracovní schůzky na Broumovsku prokládat běháním ve zdejších kopcích a hlavně skalách. Protože proč? Protože jet hodinu a půl tam, tam hodinu až dvě sedět a hodinu a půl zpátky není kondičně úplně nejlepší. Protože jsem si potřeboval hradecký lesy něčím zpestřit. A protože už jsem se nemohl dívat, jak jsem v těch kopcích slaboučkej.
Oblíbeným tréninkem se staly opakovaný kopce Kaple P.Marie - Hvězda (sedmiminutovej kopec - kde bych to tady v Hradci sehnal...) a v poslední době taky podél skalního hřebene, konkrétně Pasa (Honské sedlo) - Hvězda a dál. Úžasný, docela i dobře běhatelný; a úplně nejlepší dát si to někdy brzo ráno (bez turistů; a ty ranní panoramata...), samozřejmě při východu slunce by to bylo nejlepší, ale zas takovej srdcař, abych vstával ve čtyři nejsem. Ikdyž kdo ví...
No a když je ten zdejší pobyt ukončenej obědem v Meziměstí u Švejka, tak den většinou nemá chybu. 

Samozřejmě nelením ani tady v nížině; zatím mě nadšení drží, ikdyž teď naposled přišla rána do sebevědomí. Úkol zněl jasně - devětkrát rychle do kopce. První tři, který jsou většinou na rozběhání, jdu pocitově volně, ale časy jsou lepší; druhý tři už řežu, po šestým cejtím, že se mně začínaj klepat nohy; no a v průběhu sedmýho černo před očima, úplně tuhý nohy a málem zkutálení dolů. Takže jsem to radši uzavřel; ten den jsem se ale ještě potrestal. A to snad nejnudnější cestou co tady široko daleko je - z Černilova domů (po obědě, po asfaltu, ve vedru). Na druhou stranu jsem si to v půlce nemohl rozmyslet a otočit to; a třičtvrtěhodinový tempo se taky neztratí, že...  
   

pondělí 3. srpna 2015

:: V Broumově se finišuje

První škica se datuje na březen 2011. Inu, na dobré věci se vyplatí počkat ;-) 

toto dostane brzo kamaráda

čtvrtek 23. července 2015

pondělí 20. července 2015

:: Dvojnásobná fraktura sebevědomí

Dvě velký chyby při vysočinským middlu LPU; stromová havárie na krajáku NPA; horor v peklolese u Jičína; ostudná chyba ve finále middlu. Nejnověji dva páteční skalní sprinty na Advantě: dopoledne - rovnováha na postupu 5-6; stočení o 180° a česání kontroly u pětky; odpoledne - nestihnutej start, havárie na pětce, totální fyzickej kolaps, zabalení a jako bonus zakufrování do cíle.

Vy víte, že jsem dobrák... Ale jestli to půjde takhle dál, tak si budeme muset vážně promluvit. Tady si musíme přiznat, že propadám!!!
...
A já se ptám: Nebylo by lepší abych toho včas a se ctí zanechal? 
...
No dobře, jak chcete, tak holt tu káru potáhnem dál...    

středa 15. července 2015

:: Proti vichru z hor do Mur de Horní Dušnice

Tak zatímco minulej hodnotnej příspěvek byl o tom, jak jsem jel vlakem a bylo mně vedro, dnešní (taktéž hodnotný) článek bude o tom, jak jsem jel na kole a byla mně zima. 

To totiž opět vypukly podmínky, kdy jsem mohl odevzdat zavazadlo, který mně hodný dopravce odvezl do bodu B a já jsem tak mohl osedlat svůj věrný koráb silnic. Tentokrát to byla oproti minulý cestě (do Slavonic) relativní osmdesátikilometrová slabota (HK-chata Dušnice), na druhou stranu - cesta zpět byla naplánovaná hned na druhej den a taky jsem nebyl srab a nijak speciálně jsem na to netočil (od února jsem seděl na kole celkem třikrát - 25km, 35km, 60km; shodou okolností všechny tyhle vejlety se uskutečnily mezi 14.6. a 9.7.). Jinak jsem ale tuhle cestu před pár lety jel, takže navigačně bez problému. Škoda že nemůžu odkázat na článek z původního blogu (ten je v propadlišti internetu). Tenkrát to bylo dost zajímavý, hlavně cesta tam, kdy jsem vyjel kolem poledne (bylo vedro), neznámá cesta podle mapy, měl jsem sebou těžkej batoh a taky celkem nic natočeno.

Termín vypadal jako plovoucí (=kdy se mně bude chtít) mezi pondělím a sobotou, ale do úterý to nešlo, ve středu a čtvrtek pršelo, takže jediný dny mohly bejt pátek a sobota. Předpověď pátečního počasí (zima a protivítr) se mně ale vůbec nelíbila, ale nedalo se nic dělat. 

Pátek 10.7. 
5:00 Odjezd (řídím se zásadou rychle se dostat strašně daleko, abych si to nerozmyslel a aby se dalo případně líp improvizovat). Ku..., do ...., to je kosa (10 stupňů). Aspoň že (zatím) nefouká (taky proto jedu brzo).

5:05 Zastavuju a přidávám třetí vrstvu (nic jinýho už nemám) a přemejšlím, jestli se nevrátit pro rukavice a elasťáky (ty holý kolena mně nepoděkujou). Předměřice, Neděliště, Máslojedy - sláva, do kopce; Velký Vřešťov, Bílé Polišany 

6:45 Pauza v Miletíně. Slunce se už trochu snaží, ale žádná sláva to není. Lázně Bělohrad, Bělá u Pecky, stoupání nad Novou Pakou (už je trochu teplo, ale začíná foukat - proti)
Stará Paka, Karlov, Roztoky

9:00 Jilemnice, tak to vypadá, že tam asi dojedu ;-) Musím se před tím strašným kopcem posilnit a taky rozmrznout. Přepadávám kavárnu a mizí ve mně čaj, palačinka a kapučíno.


10:00 Hrabačov, přehazuju na kašpárka a začíná se stoupat. Začátek je nejprudčí, ale v lese a na závětrný straně. Za chvíli se vyjede z lesa a na hřbet a je tu poctivej severozápaďák. Škoda, že není líp, tuhle část mám nejradši, protože se objevují pěkný krkonošský panoramata. Vlevo údolí Jizery, vpravo údolí s Vítkovicemi a na kopci Benecko, přímo před se rýsuje hřeben Medvědín - Vrbatovka. Pauza na křižovatce u Roudnice. Zvažuju možnosti: varianta A - práce skončila a sjezd přes Jestřábí a Stromkovice do Horní Dušnice; varianta B - pokračuju ve stoupání a přepadávám Hotel Rezek, kde se nafutruju a uvidím co dál. Volím za Bé, ikdyž se mně už začínají klepat nohy a taky je mi co? Zima. 

11:00 Hotel Rezek. Naporoučím si opulentní menu a vzhledem k momentálnímu stavu zavrhuju tajnej cíl - dobýt ještě Dvoračky. Zejtra uvidíme. Takže vejlet v podstatě skončil, zbejvá už jenom dvoukilometrovej sjezd (fouká tak, že se mně chce skoro uronit i kroupa a taky přemejšlím, kdy jsem měl naposled zápal plic) a pak chůze (blbá kamenitá cesta) k chatě.        


V cíli nebylo vyhnutí a musel jsem se trochu ošplouchnout v ledovým potoce, v chatičce jsem si udělal čajíček, pětkrát jsem si v duchu řekl Mississippi a měl jsem ji (rýmu). Potom nastalo shledání se zdejší partou a započaly hry.

Sobota 11.7.
No ano, v noci byla ještě větší zima a rýma taky nic moc. Ráno jsem ještě vozil kočár okolo chaty a úplně jsem se u toho zadejchal. Nicméně jsem vyrazil. Na začátek ne úplně příjemný stoupání přes Stromkovice a Jestřábí, pak se to napojí na křižovatku u Roudnice a pak už je cesta sakumprásk stejná. Nejdřív je teda exkluzivní hřebenovej sjezd s panorámaty ukončenej padákem do Jilemnice Hrabačova. Jinak je zpáteční cesta vždy rychlejší a s míň zastávkama. Tady jsem si myslel, že bude pauza v Pace, ale docela jsem se rozjel, tak jsem nezastavoval. Nakonec mě ale o kus dál (Lázně Bělohrad) dohnal hlad a dal jsem obědovou přestávku. No a pak už to bylo coby kamenem dohodil, začalo bejt i teplo a dokonce jsem se i celkem spálil na xichtu a ramenou. No a v Hradci jsem udělal to, na co jsem se těšil od sjezdu do Jilemnice - plavecký bazén a parní komora, jen to zasyčelo...

středa 8. července 2015

:: Red hot chilli Tuesday

Povoz alias červenej blesk je momentálně na dovolený v Krkonoších, takže při cestě za živobytím musel nastoupit jako za starých časů ocelový oř.

Budíček v 5, v 6 odjezd z budoucího nádraží JW. Jaroměř - vystupovat. Výluka, do Náchoda autobus. 8:00 Broumov, procházka po dostavěné i rozestavěné tvorbě JW, 9-11 pracovní schůzka. V 11 už venku řádí ohnivý kohout. Oběd v jednom z děl JW (časem přijdou na to, že autorům se dává napapat Zadara ;-). Potulka po zrekonstruovaný klášterní zahradě; jestli budete někdy v Broumově tak doporučuju (kromě dalších významných staveb). Přesun do Meziměstí, 13-15 pracovní schůzka. Venku 35°, uvnitř 45°.

15:19 - odjezd z nádraží v Meziměstí (měl být). 15:30 vlak nikde. 15:40 vlak furt nikde. 15:50 hlášení - vlak je rozbitej a nejede. Další příležitost v 16:20. Ze zoufalosti v hale nádraží (které pamatuje mnohem lepší časy) věnuju automatu 12 Kč za kávu. Fuj to byla sračka. Bouchám ve Walzelovce na hospodu U Švejka (doporučuju) jestli nemaj zmrzlinovej pohár. Nemaj. Kupuju v diskontu kornout a další Magnesii a jdu do.... zpátky na nádraží. 16:20 odjezd (opravdu). Náchod - přestup na autobus (výluka) ve kterým panuje svěží a příjemná padesátistupňová atmosféra. Jaroměř - přestup na vlak, HK - nádraží JW a poslední pochod. 

Winařův zákon: Spálené těleso ponořené do studené kapaliny zasyčí. Hezký večéér.

úterý 30. června 2015

:: Kraják na závěr (jara)

Ne že bych chtěl na každým závodě mermomocí hledat chyby (haha...), ale tady, i kdybych hledal lupou smítko, nenacházím. A to se jedná o přesouvanej závod odněkud z Vysočiny (kam bych asi nejel), takže o to víc, elpéů, klobouk dolů. Přitom všechno úplně jednoduchý, ale zatraceně efektivní. V sympatickým centru všechno u sebe, bezproblému parkování a občerstvení (to sem tady snad ještě nikdy nijak nevyzdvihoval...), kousek na start a z cíle, trať v pohodě, a jako bonus smršť těsně pozávodních informací na webu. A jako ohromně sympatický se mi zdá vyhlášení šesti nejlepších DH14.

S výkonem je to trochu smíšený. Ráno při rozklusání před závodem vyhozenej kotník, na jedničce minutová chyba, u trojky mě bodla vosa, od šestky jsem byl na umření, rovinatou část jsem protrpěl, v cíli rozsekanej. Na druhou stranu, výsledeček tomu hroznýmu pocitu zase úplně neodpovídá (asi se už všichni šetřili...).

A tak asi jedinou poznámku bych měl (opět) na obecnější téma. Trochu mně je líto, že stavitel musel zahodit do koše nejlepší tratě (DH21A), protože se do nich přihlásilo málo lidí a byly sloučený s céčkama. Tak co, přátelé, nezamyslíme se, jestli s tím něco neuděláme?

čtvrtek 25. června 2015

:: Na modelu se blížím pod šestadvacet

A protože jsem si po mistráku akutně potřeboval něčím spravit náladu, tak jsem se vydal zaútočit na dubinkovský borůvčí. V úterý mně to ještě nevyšlo; na uzlovce jsem to musel přerušit a pytel vyklusat (i tak čas 27:53). Ale ve středu už to klaplo - 26:13
Čím lepší čas mám, tím větší tam vidím rezervy (Heppy se ze svých 24 musí dívat na tyhle časy jako na kanál... Taky vidím, že stanovenej prázdninovej limit pod 27 je pěkně měkkej, protože když to dám já, tak každej...). Třeba teď už jsem to mohl dát pod 26, stačilo běžet do cíle 2:21 (to bych se musel ale hodně kousnout). Ale hlavně mám dost značnou rezervu v druhý půlce trati, kdy už cestou na šestku začínám tuhnout a ten zbytek je potom dost defenzivní.

:: O mistráku

Tak; o víkendu proběhlo MČR na middlu u Jáchymova. Ále, ani se mně o tom nějak zvlášť nechce psát. Výsledky v obou závodech jsou tak krutý, až by nějaký slabší osobnosti mohlo i zvlhnout oko. Losáž semifinále mně přisoudila start v nula nula, což v tomhle terénu a při současný formě znamenalo smrtící kombinaci, takže i kdyby se to obešlo bez dvou zaváhání, tak by mě šlapání v déčku neminulo. No a nedělní závod (start 10) jsem po bezproblémový třetině trati dokonale zazdil postupem na jedenáctku a ztrátou 3:30 (tohle sem ale rozhodně dávat nebudu; už to ani není vtipný jako na Vysočině).


Jinak ale to byly dost dobrý závody, líbilo se mně tam, terén parádní. K celýmu mistrovství tak mám jenom jednu obecnější poznámku třeba k diskuzi ohledně startovek na semifinále. Že šlape stodevadesátej člověk v rankinku, to je podle mě v pořádku. Nejdřív jsem si myslel, že to je nějak roztříděný; špatný jdou na začátku, dobrý na konci. Ale tak to nebylo. A to si myslím, že není v pořádku. Jeden takovej náhodnej los a ikdyž máte formu tak máte prakticky po výsledku. Protože dobrej závodník do áčka postoupí. Ale když šlape, tak nepostoupí z 1.-3.místa ve skupině, ale z 5.-8. A to znamená co? Že šlape i ve finále. (No šlape... minimálně to finále rozbíhá) 
Proto nabízím éteru, co kdyby semifinálová startovka reagovala na umístění v rankinku? Čím víc vepředu rankinku, tím pozdější start. Není to férovější?   

čtvrtek 11. června 2015

:: Štafety a sprint na pozadí Ohře Louny

A opět pohled zpět. Na konci května proběhl návrat do Kroučové, kde před dvanácti roky bylo mistrovství na klasice (byl to jeden z mála okamžiků, dost možná vůbec jedinej, kdy jsem měl natrénováno na postup do finále A klasiky; bohužel tehdy bylo na konci září kolem třiceti stupňů a tak jsem skutečně osmý místo v polovině semifinále musel opustit) a před jedenácti áčka. Tentokrát tady byly dvoje štafety a jak to tak bývá, po sobotním závodě ještě sprint, pro kterej Kotlářka našla terén v nedalekém Žatci. 

U všech třech závodů pro mě platí - subjektivně bez větších problémů, objektivně by ty časy měly být lepší. 
První štafety byly v ne tolik stavitelsky vděčný části, přesto koncept tratí nebyl bez určitý specifický zajímavosti. První část brutálně letecká, druhá v traverzu. Kromě tohohle kontrastu je zajímavej postup na první kontrolu. Ono to třeba vypadalo na jasnou obíhačku (pro mě v daný chvíli určitě), ale docela by mě zajímala nějaká analýza srovnání s přímým postupem. 

Co se týká základní charakteristiky štafet obecně, tak zjišťuju, že vlastně nemám tak pevnej názor, jak má takový farstování vypadat. Štafety jsem nikdy nestavěl. Obecně se říká, že by farsty měly být vyrovnaný. To je samozřejmě pravda; speciálně je to kvůli případu, kdy se nějaká neférová větev vyskytne na prvním úseku, a ikdyž se to nakonec vyrovná, tak to může závod dost ovlivnit. Samozřejmě jsou typy farst, který jsou vhodnější (v přímce nebo takový ty tečující - nevím jak se jmenujou) a typy který míň (hnízda). A potom takový případy, kdy se ta vyrovnanost dost těžko posuzuje jako třeba zrovna tenhle závod. Takže co chci říct. Nebudu už posuzovat farsty tak přísně a budu kritizovat takový farsty, kdy už to bude nefér až moc (jako třeba letos v Bukovince na druhý kontrole před diváckou).


Ech, to jsem si myslel, že to bude stručnej článek...
Přesun do Žatce. Ideální stav - v centru závodu zároveň i spíme, takže hele karimatka, spacák, natáhnutí, kafíčko.... 
Tratě - zajímavá věc. Každá kategorie měla úplně jinej koncept. Takže zatímco elita moc povedená, třeba céčka zajímavý, naše áčka bohužel "nuda v Žatci" a k řešení pouze postup na pětku a nachytávka na jedenáctce (vnitřní roh). Nevím... 


Nedělní štafety v západní části byly už stavitelsky vděčnější, trať každopádně pestřejší. A myslím celkem povedený. 


úterý 9. června 2015

:: Pekloles

I sešlo se mně tady několik témat. Například - reportáž z kraje chmelu (štafety v Kroučový a sprint v Žatci). Dále pod dojmem sprintérskýho víkendu ve Valmezu bych si chtěl zapřemýšlet nad televizním zpracováním závodů. No a taky by se zde mělo objevit něco z tvorby, že.   

Tak rychle začnu tím nejmíň příjemným, nedělním béčkovým middlem. No to sem si dal...
Na víkend 6.-7.června padla volba nakonec na jičínský béčka. Na klasiku jsem nevěděl jestli pojedu, ale pro jistotu jsem se přihlásil aspoň do céček, abych se kdyžtak podíval do terénu na neděli. No ale přišla rodinná oslavička, takže jsem se ze soboty odhlásil (díky blogerský známosti mně to prošlo). No řeknu vám, s ohledem na stupně Celsiovy mně to nijak zvlášť nevadilo. A kdybych věděl v jakým terénu se to běželo, tak celou sobotu žehnám osudu a pěju oslavný písně...

V neděli jsme tak brzo ráno pověsili dítě na krk prarodičům a direkt Jičín. Mimochodem k prostoru závodu se váže pětadvacet let stará (mimochodem dost hrozná) vzpomínka na můj asi pátej závod v životě - oblastní přebor štafet. 

Co o terénu říkal web závodu: 
"Prostor na krátkou trať potom patří k tomu nejlepšímu, co v okolí Jičína pro tuto disciplínu najdete. Pokud jste závodili třeba na novopacké Opičce, toto je něco podobného. Velký lesní prostor téměř bez pasek a hustníků, horská kamenitá podložka (doporučujeme tejpovat), spousta terénních detailů - údolíčka, kamínky, prohlubně. Čistý les a převážná část tratě z kopce, ovšem neustále se musí mapovat a koukat pod nohy. To je výzva!"

Tak orienťák už nějakej pátek běhám, takže vím, že v rozpisech a při podobných popisech terénů se dost kecá. Dvě malé zajímavější oblasti se nafouknou do obřích rozměrů; z kopřivových polštářů se udělá "místy trochu podrostu", apod. Taky kdyby to byl takovej zázrak jako Opička, tak se tam ob tři roky pořádá nějakej kraják, a nenechá se odležet na 25 let.  

Cestou jsem v duchu gratuloval. Pro start nahoře si dojdu klidně dál. Hned po startu ale pozitivní dojmy končí. Stavbě trati se nic zásadního vytknout nedá, ale jinak to je skoro hodinový peklo. Jednak tenhle typ terénu fakt nemám rád; jednak jsem se za celej závod "nedostal do mapy". Krach způsobil ale hlavně start na začátku, čímž se některý pasáže staly součástí mezinárodního boje proti revmatickým chorobám. Třeba mezi 18 a 19, na zarostlý pasece, po pás ve vysoký trávě se o mě pokoušel i malej hysteráček (kvůli tamtomu...). Co se ale dá dělat, někdo to prostě šlápnout musí. Shrnutí - mám naražený koleno a svěděj mě nohy. Doporučení - rychle zapomenout.     

neděle 24. května 2015

:: Zkrácená alias Middloodbočovák

Kraják na Zdelově. 

Váže se k tomu taková úsměvná předehra. V rozpisu jsem se přehlídl a myslel si, že to bude middle. I zaplesal jsem (ten by tady byl skvělej - ovšem kdyby to stavěl někdo schopnej). Nadšení mně vydrželo ale jenom chvíli; takže klasika (zkrácená). Další legrace - přehlašování. Ne, že bych se bál 13 km v áčkách, ale na startovce nás bylo pět a půl, a tak jsem nabral směr do céček. (Ne)prozřetelně jsem se zeptal Hopa, jestli nechce taky a ten rozjel akci s přehlášení čtyř lidí a navíc na to vzal hever a ještě začal pořadatelům radit, aby sloučili áčka s céčkama (což nepostrádalo logiku...). Nicméně, pořadatelé se mu na to zvysoka... , a že žádný přehlašování nebude. Nicméně mně to nedalo a zkusil jsem to ještě jednou, tentokrát na sólovku. A ono to šlo...

Jak prozíravý to bylo... V sobotu jsem totiž od probuzení věděl, že "today isn´t my day". A taky že nebyl. Asi mě něco unavilo, nebo na mě něco lezlo... to se uvidí. Už od startu to moc neběželo, dlouhý postupy byly všechny velký utrpení, naštěstí to bylo dost říznutý middlem; tam jsem se vždy částečně vzpamatoval. Od šestnáctky ale middle přestal a už to šlo se mnou jednoznačně do kopru. Což je teda škoda, protože na tenhle borůvkovej les mám momentálně z naší modelový trati č.2 v podstatě totožným terénu, dost dobře natrénováno.
A tak nějak mluví mezičasy. Tentokrát jsou pro mě docela zajímavý. K3, K9, K13 vyhraný, na šestku jsem překvapivě ztratil jenom asi 8 vteřin (aha, tak ono asi bylo lepší to borůvčí, ikdyž šnečím tempem, obíhat). A na šestnáctce celkově druhej minutu za prvním. Na to, jak jsem se cejtil, tak nechápu. No ale pak už hra skončila a do cíle jsem vytrvale ztrácel až na celkových pět minut.   


A tak jsem se toho middlu dočkal ;-) 
Na jedný straně (a speciálně když odhlídnu od mýho utrpení) trať tím terénem docela zdařile proplula. Co bych vypíchl vůbec jako nejlepší je proměna rytmu; střídání rychlých a pomalých partií. A jako detail, ale důležitej, pozor - občerstvovačka na kontrole!!!
Na druhý straně tady prostě máme nějaký definice pro jednotlivý tratě. Klasika se má vyznačovat volbama postupů. Byly tady volby postupů? Nebyly. Byla to dobrá trať klasiky?

čtvrtek 21. května 2015

:: Nelíbí se mně to...

A máme tu opět něco z tvorby! Nedávno se realizovala výmalbička jednoho sálu (opět jako onehdá se kreslilo po zdi; co nevidět sem dám nějakej obrázek...) a snad to dopadlo dobře, reakce jsou prý kladný. Ale tak to víte, z pozitivních ohlasů, ikdyž potěší, se zas tak moc člověk nedozví. A tak, ne že bych měl ty negativní vyloženě rád, ale jejich vypovídací hodnota je přece jen jiná; rozhodně zajímavější. A tak tady jednu máme. Hned, jak jsem ji slyšel, jsem věděl, že jsme šli správnou cestou. Nelíbí se to prý osobě, která vlastní tohleto: 


A tomu se říká doslova vyznamenání, nemyslíte? Hezký večér!