čtvrtek 11. června 2015

:: Štafety a sprint na pozadí Ohře Louny

A opět pohled zpět. Na konci května proběhl návrat do Kroučové, kde před dvanácti roky bylo mistrovství na klasice (byl to jeden z mála okamžiků, dost možná vůbec jedinej, kdy jsem měl natrénováno na postup do finále A klasiky; bohužel tehdy bylo na konci září kolem třiceti stupňů a tak jsem skutečně osmý místo v polovině semifinále musel opustit) a před jedenácti áčka. Tentokrát tady byly dvoje štafety a jak to tak bývá, po sobotním závodě ještě sprint, pro kterej Kotlářka našla terén v nedalekém Žatci. 

U všech třech závodů pro mě platí - subjektivně bez větších problémů, objektivně by ty časy měly být lepší. 
První štafety byly v ne tolik stavitelsky vděčný části, přesto koncept tratí nebyl bez určitý specifický zajímavosti. První část brutálně letecká, druhá v traverzu. Kromě tohohle kontrastu je zajímavej postup na první kontrolu. Ono to třeba vypadalo na jasnou obíhačku (pro mě v daný chvíli určitě), ale docela by mě zajímala nějaká analýza srovnání s přímým postupem. 

Co se týká základní charakteristiky štafet obecně, tak zjišťuju, že vlastně nemám tak pevnej názor, jak má takový farstování vypadat. Štafety jsem nikdy nestavěl. Obecně se říká, že by farsty měly být vyrovnaný. To je samozřejmě pravda; speciálně je to kvůli případu, kdy se nějaká neférová větev vyskytne na prvním úseku, a ikdyž se to nakonec vyrovná, tak to může závod dost ovlivnit. Samozřejmě jsou typy farst, který jsou vhodnější (v přímce nebo takový ty tečující - nevím jak se jmenujou) a typy který míň (hnízda). A potom takový případy, kdy se ta vyrovnanost dost těžko posuzuje jako třeba zrovna tenhle závod. Takže co chci říct. Nebudu už posuzovat farsty tak přísně a budu kritizovat takový farsty, kdy už to bude nefér až moc (jako třeba letos v Bukovince na druhý kontrole před diváckou).


Ech, to jsem si myslel, že to bude stručnej článek...
Přesun do Žatce. Ideální stav - v centru závodu zároveň i spíme, takže hele karimatka, spacák, natáhnutí, kafíčko.... 
Tratě - zajímavá věc. Každá kategorie měla úplně jinej koncept. Takže zatímco elita moc povedená, třeba céčka zajímavý, naše áčka bohužel "nuda v Žatci" a k řešení pouze postup na pětku a nachytávka na jedenáctce (vnitřní roh). Nevím... 


Nedělní štafety v západní části byly už stavitelsky vděčnější, trať každopádně pestřejší. A myslím celkem povedený. 


Žádné komentáře:

Okomentovat