:: Hepčí

Takový to, když Vám před dvěma týdny jedno usoplený mimino kejchne do obličeje. Od tý doby se v tréninku jenom improvizuje...

:: Desatero pro pisálky

:: Obložený sprintíček se štafetkami

Článek o štafetách v Řásné a sprintu v Telči se poněkud odložil například kvůli článku na Svět běhu a pak jsem taky trochu modelařil, že...

Na lokalitu závodů mám docela dobrý vzpomínky.
Před osmnácti roky jsem se na mistráku štafet a klubů tady v Řásný loučil s dorosteneckou kategorií. Oboje jsem rozbíhal (tehdy mě to strašně bavilo; časy se mění...). Ve štafetách jsme s Piškotem a Filipem Lánem skončili sedmí; tam si z lesa nepamatuju lautr nic; v klubech zase nevím výsledek a složení, ale v lese si moc dobře vzpomínám, že na předdivácký jsem šel s nějakým kolegou do trháku a kdybychom ji nezkazili, tak jsme přišli na diváckou první.

No a Telč byla zase před dvěma roky místo, kde jsem se vzpamatoval z krize při cykloputování z Hradce do Slavonic.

Ale už k věci. Kdyby se někdo podíval jenom na výsledky, tak pozvedne všechna obočí a spráskne ruce. Disk, skoro poslední, disk. To jářku nehovoří o úspěšném víkendu... Ale tak v životě nejde jenom o výsledky, který taky můžou klamat, že...

Tak zaprvé ty disky nejsou moje ;-) ale v obou případech jednoho pána, se kterým jsme ve štafetě běželi. Zadruhé, ikdyby jsme nebyli disk, tak štafetovej cíl jsme nesplnili (všechny tři štafety bodují a třetí štafeta si tak jistí postup na mistrák). Zatřetí, třetí štafeta ty body nakonec ani nepotřebovala a stejně postoupila.

No a pocit ze závodů mám o dost lepší, než třeba na jaře. Předně jsem zahnal strašáka velkých mapových chyb z posledních představení na middlovým mistráku a na Advantě. Dobrý taky bylo, že po závodech jsem se necítil úplně rozsekanej; ono když se trochu běhá, tak to pak mnohem míň bolí (zas takový moudro...). A samozřejmě to neznamená, že bych se v lese nesnažil...

Tak u štafet je vždy na prvním místě vymlouvat se na horší farsty. Tak určitěěě. Hlavně v úvodu jsem u ostatních viděl trochu výhodnější. Vedle toho jsem zazdil postup na pětku; takhle jsem jít úplně nechtěl (a neměl). No a pak se nepovedla třináctka (lepší farsta) a naběhnutí na cizí kontrolu. 

Odpolední sprint v Telči. Pocit jsem měl teda lepší než výsledek. Částečně jsem to asi nechal na volbách a speciálně na prvních dvou kontrolách. Ono to nevypadá zle, ale dostal jsem na obou postupech strašnou dardu. A běh - já nevím... Přišlo mně že běžím... asi to nebyla žádná sláva...? Jinak teda palec nahoru za povedenou stavbu trati!

Nedělní štafety. Docela dobrej závod s rozpačitým závěrem. Menší zdržení na osmičce a silně zašitá šestnáctka. Ono teda už před ní jsem se běžecky zadrhával a v pytli už jsem neměl absolutně žádnou bojovnost. Tam mě přejelo asi šest finišmenů; ví kauč, že jsem klasickej druhoúsekář? ;-)

:: Ještě ne. Už jo. 24:38. Yes ;-)

Mánie (chcete-li diagnóza) na Modelu 2 skončila. 

Tenhle týden jsem si naplánoval zatočit s těma hroznejma časama na obou modelech. Tak nejdřív dvojka. Štafetovej a sprintovej víkend v Telči a u Telče (článek bude) mně zas tolik nerozsekal, takže v úterý se šlo na to. Úkol zněl jasně - pod 25 (za to dává Vask čtyři body). A bylo to nadějný... takže je jasný, že to nedopadlo. Cestou na devítku jsem pomalu kapal, až v pytli zkapal a na třináctce to přerušil. Čas byl skvělej - 17:58 (jenom minutu za Hopovým rekordem), ale do cíle ješte daleko. Osobák by to asi byl, ale spíš hrozil čas kolem 25:09, což by bylo úplně na nic.

Takže ve čtvrtek se šlo na to znova. Zvolil jsem razantně-urputnej profi přístup. Večer posilování a protažení, ráno rozběhání, protažení, posilování, kávička. Přesun, totální odlehčení (místo dresu tílečko, místo tříčtvrťáků polovičáky, místo podkolenek miniponožky, místo žlutejch inovů modrý blesky), rozklus, modlitba a už to běží. Šestka 8:35, devítka 13:00, zatím skoro stejně jako v úterý, ale v pytli to je lepší, ikdyž taky žádnej šlágr; třináctka 17:51; na sedmnáctce potřebuju tak 21, v nejhorším 21:15 (ale to bych pak musel přikládat a z toho mám hrůzu); ale máme tady 20:51 a to už vím, že to klapne; sběrka 22:02 a můžu si dovolit ten neuvěřitelnej luxus závěr lehce vypustit. Výsledeček 24:38.

  

A vůbec nejstrašnější je, že kdybych po druhý uzlovce byl jen o fous rychlejší a dofinišoval za 2:15, tak by se otřásala i čtyřiadvacítka... Což vytváří možnost, že to do mistráku štafet ještě jednou poběžím, a jistotu, že to bude strašně bolet...

:: Proč to dělám

Připraveni na malé rádoby filozofické rozjímání? 

Dnéssepodívámezpátkydominulostinató, proč dělám co dělám. Proč dělám orienťák, proč dělám svoji práci a možná ještě něco. A proč že považuju za důležitý s tím otravovat? Tak ruku na srdce, nevím, jak byste bez toho mohli být.... A zabejvat se sám sebou a prožívat se.... - to je přece leitmotiv většiny zdejších článků, ne? Taky musím trénovat skládání slov do vět, sloh, stylistiku, gramatiku a pravopis (to hlavně, že...), protože jsem dostal nabídku, která nejde odmítnout - jestli nechci psát na jeden web za peníze... ;-)

Protože jsem občas stižen nepatrnou internetovou upovídaností a hrozí akutní nebezpečí, že se mně to nekontrolovaně rozroste a rozvětví, tak vám pro jistotu hned na začátku prozradím konec celé detektivky. Zatímco s běháním to mám poněkud složitější, tak motivaci, proč dělat architekturu, mám jaksi vyřešenou.

Orienťák

Zvláštní že jsem si vybral sport, ke kterýmu podle mě nemám zas tak velký předpoklady. Strašně dlouho mě trvá, než se dostanu na nějakou slušnou úroveň, přičemž ten proces je jedno velký utrpení. No a ke všemu se mně ještě zdá, že když už se na ten himaláj teda jednou vyškrábu, strašně snadno se mně z něj padá. Jo a mezi náma; ta "slušná úroveň" taky není jako úplný terno.

Jinak ale orienťák sám o sobě je podle mě nejlepší sport. Krásnej, drsnej, dobrodružnej, pestrej, napínavej, strhující. To víme všichni my. A taky to, že to nejzajímavější se odehrává během závodu v naší hlavě. 

Potíže nastávají, když se orienťák snaží prodat ven, laikům. To jsou vyčerpávající debaty a stejně si nejsem jistej, jestli to na druhý straně padá na úrodnou půdu. No a potíže na druhou nastávají, když se dostaneme do televize. Ale to je samostatný téma, který mám v plánu někdy příště.

Když to podruhé (a naposled) cinklo...
MČR Chvaleč 2005 a nejrychleji
proběhnutý divácký úsek v kariéře

Když o tom tak přemejšlím, tak docházím k zajímavýmu zjištění, že samotný běhání mě upřímně řečeno zas tak nebere. Teda takhle; bere, ale musím mít natrénováno. No a to není zas tak jednoduchá věc. Předně; docela to bolí. No a taky to leze do času; takže pro to taky musí být slušná motivace. Taky nemůžu říct, že ji mám vždy...

Když mám natočeno, tak oběhnu skoro všechno; když ne, tak mě prudí i třeba takovej middle v sebehezčím terénu. Na co mě moc neužije a co vlastně skoro vůbec neběhám jsou jednotvárný tréninky po silných cestách, natož po asfaltu. Takový ty Pardubice Hradce, Monaca a tak podobně. Taky se zrovna nedá říct, že nemůžu dospat, když mám jít něco delšího. Ale; jsou případy kdy se na něco takovýho i těším - když je taková trasa pestrá a proměnlivá. Typově jako třeba taková turistická stezka vedoucí po hraně broumovských stěn (článek "do kopce"), no anebo běhání v horách (k tomu jsem se bohužel už dlouho nějak nedostal). 

Baví mě trénovat. Když už vypukne jev, kdy jsem například dlouho nepřerušeně zdravej nebo mám nějakou silnou motivaci, a už se zakousnu, tak jsem schopnej dost cílevědomě točit. Na druhou stranu; když jsem neustále přerušován rýmičkami a podobným svinstvem, propadám do apatie, sebelítosti a obviňování celého světa. Baví mě běh v terénu. Je jenom málo lepších věcí, než si tak plout při nějakým dlouhým výběhu, nic neřešit, na všechno se vys... vysadit. Baví mě intervalový tréninky. Celkem jakýkoliv, hlavně, že to utrpení může za chvíli skončit a můžu si odpočinout. Tempový tréninky taky, ale - čím delší, tím horší a tím obtížněji se k nim přemlouvám. Jinak ale nějakej překonanej čas po takovým tempu může být velmi euforická a motivující (když už se tím slovem zabýváme) záležitost.

No a baví mě pochopitelně závodit ;-) Tady to "když je natrénováno" platí na druhou. Když to neběží, je to uuuutrpení. Když se běh vůbec nemusí řešit, je to nádhera. Zvlášť rád mám závody, kde je nějakej speciální náboj. Tady mám na mysli asi nejvíc mistráky klubů, se kterými mám spojený ty nejintenzivnější zážitky. Například mistrák ve Chvalči 2005, celej svůj úsek, doběh ve spektakulární aréně, a infarktovej Vaskův finiš.... jen to tady píšu a chce se mi jít běhat ;-)

  

Architektura

Vlastně jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. Teda, o tom, že bych byl něco jinýho... Tak odmala jsem to viděl doma, že... Výkresy, modely, atd. 

Zatímco orienťácká motivace je jaksi vnější (že je to sice hezký, ale možná ještě hezčí je, když už jsem v cíli a je z toho třeba nějakej hezkej výsledek), tak tahle motivace vychází z podstaty a asi pramení z toho, že jsem měl vždycky radost, když jsem viděl, že někde něco hezkýho postavili, obnovili, opravili..... Že špatně snáším, když vidím, jakej čurbes tady ve městech a v krajině (a v hlavách) zanechali rusáci a komunisti. Že chci pomáhat lidem s barákama a napravovat čuňárny. Z patetickýho vnitřního přesvědčení dělat okolí hezčí. Teď jsem se u toho celej dojal... 

Většina jsou realizace
Ostatní (zatím) nerealizované studie

A co mě baví nejvíc a v čem si myslím, že jsem (když ze země zvednu všechnu svojí skromnost) dobrej?

Řekl bych vymyslet barák tak, aby nejen vypadal, ale i fungoval. U nových domů to je samozřejmě jednodušší (i tak to představuje tunu pokreslenejch papírů a spoustu variant), u rekonstrukcí to má ten bonus, že se právě napravuje nějaká čuňárna, napáchaná dřív. Většinou je to tak, že na začátku to bylo v pořádku, mělo to styl a fungovalo to. Pak ale nastoupila lidová tvořivost, komunizmus nebo obojí a ruku v ruce prasily a prasily, až to celý zprasily.  

Druhá oblast je urbanistická. Ne teda nějaký územní a regulační plány, ale takovej malej soubor staveb, malý sídlišťátko, atd. Pro laiky možná ne úplně srozumitelný, ale jinak ohromně zajímavá a kreativní oblast. A dělaj se při ní hezký barevný výkresy. Po hříchu mně už nějakou dobu podobná úloha na stůl nepřistála...

No a další velká oblast, kterou se rád zabývám je ze seriálu proměna Před a Po. Na počátku je nějakej víceméně nedobrej stav, ohoblovaná fasáda, velkej koženkovej sál, čím beznadějnější tím lepší. Ordinuje se s gustem photoshopová procedůra: omlazovací kůra, face-lifting, liposupce, lipolýza. Taková malá ukázka je na obrázcích. Zájemci můžou pokračovat na wwwebíček.

Vím, dalo by se pokračovat ještě hodiny.... Jo mimochodem! Kdybyste si doma náhodou sušili třeba nějakou z těchto úloh, neváhejte se s důvěrou obrátit. Řešení v duchu neokázalé kultivovanosti; přátelské a konstruktivní jednání; oboustranná spokojenost. Fakt ;-)    

No a protože už je tady nehorázně moc textu, tak to urychleně zakončíme ještě dvěma činnostmi, které mě momentálně napadají. 

Stavba tratí, a už jsem to někdy psal, stojí tak nějak mezi. Je tam potřeba samozřejmě nějaká závodní zkušenost, a zároveň je i užitečná nějaká kreativní schopnost. Takže se to tak hezky doplňuje, a je to i oboustranně výhodné.   

A nemůžu vynechat psaní intimností na net. Proč? Ješitná, egoistická, nafrněná, samolibá povaha... Mám pokračovat? ;-)

Speciálně vybírám tento dům. Surové vražení přístavby do štítu fasády pokládám za extrafaul. 
 Bohužel; k této proměně nedojde, ale je to zatraceně škoda... 
(Doufám, že v jistých kruzích, které ho poznávají, tímto zveřejněním nezpůsobím menší poprask)

:: Diagnoza model pokračuje ;-)

Dneska sice osobák na modelu 2, ale zas tak úplnou radost z něho nemám. Při minulém pokusu jsem měl pocit, že běžím průměrně (25:48) a tak když to dneska docela běželo, nebylo mně od šestky blbě a bylo luxusní počasí, čekal jsem o něco lepší čas, než 25:37. No nevím, sice jsem se tam na pár místech trochu zamotal v hustnících, ale stejně už tam moc příležitostí ke zlepšení nevidím.

:: Týden malého modeláře

Tak nám skončily prázdniny. Čas vyloženě depresivní, zvlášť v mých základně-středoškolských letech. Nyní maximálně zjištěním, že se na podzimní sezónu třeba nenatrénovalo všechno to co mělo. U mě to (ne)byly hlavně vytrvalostní, mapový a delší tempový tréninky. Něco teda proběhlo, ale chtěl jsem víc. Na druhou stranu asi spokojenej můžu být s intervalovými rychlostními a silovými tréninky. Všemožných úseků na stadionu, v terénu, do kopce, z kopce atd. jsem si užil teda opravdu dosyta. Teď ještě aby to taky k něčemu bylo... ;-)

No a poslední srpnovej týden jsem se teda zkusil otestovat jak na tom zhruba jsem. Celkově proběhlo osm fází včetně čtyř účastí na našich modelech (jeden na modelu 1 a tři na modelu 2). 

Pondělí 

Hned pěkně rovnou model 2. Cíl byl volně a když to půjde tak pod 27, abych si odfajfknul dva body. Jenže v polovině jsem si musel odskočit, tak bych si to nemohl počítat a tak jsem to od sběrky odklusal - 27:27.

A odpoledne ještě prohřát cvičky na tartanu.

Úterý

Model 2 už jako opravdu. Osobák za 25:48. Chtěl jsem hlavně (zas) pod 27 s tím, že hlavní pokus bude o víkendu, ale běželo se mně docela dobře a na sběrce jsem koukal, že to dá dokonce i pod 26. Vlastně docela v pohodě. Čím je člověk trénovanější, tak ho rychlejší časy míň a míň bolej (to je moudro, co...). Ale taky tam vidí víc a víc rezerv. Každopádně nyní je v hledáčku čas pod 25. Sešup stupňů celsiových tomu může nahrát ;-)

Středa 

Volno

Čtvrtek

Dlouhej (no... delší - 105 minut) běh v terénu. Zároveň jsem se podíval, jak to vypadá v terénu modelu 1 (z Bíři na start, trať M1 za 38, trať M1 pozpátku za 42, a na Bířu). V některých místech silně zapráskaný. 

Pátek

Dopoledne moje osmnáctiminutová modelová trať v terénu a kopcích. S prstem v nose a season best. Ach to je tak krásný, když to klape. 

Večer se k mýmu soustředku připojil Vrabec. On šel model 2 (skoro nočák), já jsem volně úsekařil mezi sběrkou a cílem. Na sběrce jsem na něj počkal a proto teď je v mezičasech nový nejlepší čas do cíle - 2:11 ;-)

Sobota

Po úterním skórování můj hlavní bod - model 1. Úkol zněl jasně - co nejlíp, s tím že jsem teda doufal, že to bude lepší než loňských 32:59. No nebylo - 33:41. Sbohem prázdninový body... Příčin je asi víc; trochu teplo, trochu únava, trochu to, že jsem to rok neběžel, ... Vrabec - a to bylo vtipný - (jenom) o vteřinu lepší. 

Neděle

Blbý bylo, že sobota mě docela dost rozsekala, navíc v neděli jsme měli model 2 naplánovanej už na 8:30, takže ikdyž jsem na začátku týdne myslel, že tohle půjdu dost naplno, tak jsem stál na startu a nebylo mně úplně nejlíp. Ale pod 27 jsem si věřil, tak jsem řek nešťastníku Vrabcovi, kterej dorazil s pořádnou gorilou za zády, že to bude společná prácička a když se bude držet mýho šnečího tempa, tak ty dva body mít bude. A tak jsme to teda uválčili za 26:26 resp. 26:32. Výkon to byl dost klopotnej a asi třikrát jsem sebou málem říznul. A to je konec. 

Následuje bazén, pára a výřivka. Šampáňo zatím bouchat nebudu.  
----
Nějak mně nejde napsat komentář ;-) tak odpověď panu Lukášovi: M2 jsem celý prázdniny neběžel a M1 celej rok. Sorry kauči ;-) Na druhou stranu; pokusů na M2 mám z jara dost. To bylo tehdy jedno z mála míst, kde se mně s prošláplým kotníkem běhalo dobře.