V neděli 20.prosince pořádalo v Hradci ókáčko Vánoční sprint. Stavitelsky mně to jako zázrak teda nepřišlo, ostatně je otázka, jestli při podmínkách umístění centra a jednoho přeběhu frekventovanější silnice to zázrak vůbec mohl být. A je to vlastně vemkoncem jedno... Hlavně, že člověk nesmrděl doma... Mně to běžecky připadalo relativně svižný, ikdyž od poloviny už to moc netáhlo. A výsledek teda... pffff.... Ono teda není divu, protože....
Už v pátek mně nějak nebylo dobře. Že je něco špatně jsem tušil, když jsem se z ranních tří kilometrů vrátil se začínajícím hlaďákem. Při večerním fotbale jsem už od půlky lezl po čtyrech a v noci pak několikrát musela proběhnout i studená vana. Vůbec div, že jsem se v sobotu vydal na druhý kolo zimních azimutů. Na Stříbrňáku jsem si dal švýcarskou hru v opatrným tempu, dál jsem se už do žádný větší akce nedával a odplazil se podél Orlice domů. No, tak to byl víkend...
Potom jsem běhal spíš po darech a podobně, takže jsem úplně nevěděl, jestli vůbec uběhnu lauf z Borohrádku, na kterej jsem se po dobrejch osmi letech přihlásil. Tahle akce se během let teda pěkně rozrostla, startovací fotka obsahuje dvaadvacet hlav lidských a dvě psí. A pro mě to mělo poněkud překvapivej průběh. Začátek opatrnej, po první pauze na 10km mně už ale začalo vadit furt koukat na nohy někoho před sebou, tak jsem si poskočil kupředu. Tam mně ale zas každou chvíli přeběh pod nohama nějakej pes, tak jsem za to hele vzal velkou rumcajsí silou, a po nepatrný pauze na druhý zastávce proletěl Bělečák. Na Výskytu už jsem měl docela dost a taky ztuhlý nohy z cesty, tak jsem vzal asicsy do terénu, kde mě to po 22 km vyplivlo u psí stanice na Lesňáku. Tak hezky to uteklo...
Mapa vzdušně tady.
Mapa vzdušně tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat