:: Kraják na závěr (jara)

Ne že bych chtěl na každým závodě mermomocí hledat chyby (haha...), ale tady, i kdybych hledal lupou smítko, nenacházím. A to se jedná o přesouvanej závod odněkud z Vysočiny (kam bych asi nejel), takže o to víc, elpéů, klobouk dolů. Přitom všechno úplně jednoduchý, ale zatraceně efektivní. V sympatickým centru všechno u sebe, bezproblému parkování a občerstvení (to sem tady snad ještě nikdy nijak nevyzdvihoval...), kousek na start a z cíle, trať v pohodě, a jako bonus smršť těsně pozávodních informací na webu. A jako ohromně sympatický se mi zdá vyhlášení šesti nejlepších DH14.

S výkonem je to trochu smíšený. Ráno při rozklusání před závodem vyhozenej kotník, na jedničce minutová chyba, u trojky mě bodla vosa, od šestky jsem byl na umření, rovinatou část jsem protrpěl, v cíli rozsekanej. Na druhou stranu, výsledeček tomu hroznýmu pocitu zase úplně neodpovídá (asi se už všichni šetřili...).

A tak asi jedinou poznámku bych měl (opět) na obecnější téma. Trochu mně je líto, že stavitel musel zahodit do koše nejlepší tratě (DH21A), protože se do nich přihlásilo málo lidí a byly sloučený s céčkama. Tak co, přátelé, nezamyslíme se, jestli s tím něco neuděláme?

:: Na modelu se blížím pod šestadvacet

A protože jsem si po mistráku akutně potřeboval něčím spravit náladu, tak jsem se vydal zaútočit na dubinkovský borůvčí. V úterý mně to ještě nevyšlo; na uzlovce jsem to musel přerušit a pytel vyklusat (i tak čas 27:53). Ale ve středu už to klaplo - 26:13. 

Čím lepší čas mám, tím větší tam vidím rezervy (Heppy se ze svých 24 musí dívat na tyhle časy jako na kanál... Taky vidím, že stanovenej prázdninovej limit pod 27 je pěkně měkkej, protože když to dám já, tak každej...). Třeba teď už jsem to mohl dát pod 26, stačilo běžet do cíle 2:21 (to bych se musel ale hodně kousnout). Ale hlavně mám dost značnou rezervu v druhý půlce trati, kdy už cestou na šestku začínám tuhnout a ten zbytek je potom dost defenzivní.

:: O mistráku

Tak; o víkendu proběhlo MČR na middlu u Jáchymova. Ále, ani se mně o tom nějak zvlášť nechce psát. Výsledky v obou závodech jsou tak krutý, až by nějaký slabší osobnosti mohlo i zvlhnout oko. Losáž semifinále mně přisoudila start v nula nula, což v tomhle terénu a při současný formě znamenalo smrtící kombinaci, takže i kdyby se to obešlo bez dvou zaváhání, tak by mě šlapání v déčku neminulo. No a nedělní závod (start 10) jsem po bezproblémový třetině trati dokonale zazdil postupem na jedenáctku a ztrátou 3:30 (tohle sem ale rozhodně dávat nebudu; už to ani není vtipný jako na Vysočině).

Jinak ale to byly dost dobrý závody, líbilo se mně tam, terén parádní. K celýmu mistrovství tak mám jenom jednu obecnější poznámku třeba k diskuzi ohledně startovek na semifinále. Že šlape stodevadesátej člověk v rankinku, to je podle mě v pořádku. Nejdřív jsem si myslel, že to je nějak roztříděný; špatný jdou na začátku, dobrý na konci. Ale tak to nebylo. A to si myslím, že není v pořádku. Jeden takovej náhodnej los a ikdyž máte formu tak máte prakticky po výsledku. Protože dobrej závodník do áčka postoupí. Ale když šlape, tak nepostoupí z 1.-3.místa ve skupině, ale z 5.-8. A to znamená co? Že šlape i ve finále. (No šlape... minimálně to finále rozbíhá) 

Proto nabízím éteru, co kdyby semifinálová startovka reagovala na umístění v rankinku? Čím víc vepředu rankinku, tím pozdější start. Není to férovější?   

:: Štafety a sprint na pozadí Ohře Louny

A opět pohled zpět. Na konci května proběhl návrat do Kroučové, kde před dvanácti roky bylo mistrovství na klasice (byl to jeden z mála okamžiků, dost možná vůbec jedinej, kdy jsem měl natrénováno na postup do finále A klasiky; bohužel tehdy bylo na konci září kolem třiceti stupňů a tak jsem skutečně osmý místo v polovině semifinále musel opustit) a před jedenácti áčka. Tentokrát tady byly dvoje štafety a jak to tak bývá, po sobotním závodě ještě sprint, pro kterej Kotlářka našla terén v nedalekém Žatci. 

U všech třech závodů pro mě platí - subjektivně bez větších problémů, objektivně by ty časy měly být lepší. 

První štafety byly v ne tolik stavitelsky vděčný části, přesto koncept tratí nebyl bez určitý specifický zajímavosti. První část brutálně letecká, druhá v traverzu. Kromě tohohle kontrastu je zajímavej postup na první kontrolu. Ono to třeba vypadalo na jasnou obíhačku (pro mě v daný chvíli určitě), ale docela by mě zajímala nějaká analýza srovnání s přímým postupem. 

Co se týká základní charakteristiky štafet obecně, tak zjišťuju, že vlastně nemám tak pevnej názor, jak má takový farstování vypadat. Štafety jsem nikdy nestavěl. Obecně se říká, že by farsty měly být vyrovnaný. To je samozřejmě pravda; speciálně je to kvůli případu, kdy se nějaká neférová větev vyskytne na prvním úseku, a ikdyž se to nakonec vyrovná, tak to může závod dost ovlivnit. Samozřejmě jsou typy farst, který jsou vhodnější (v přímce nebo takový ty tečující - nevím jak se jmenujou) a typy který míň (hnízda). A potom takový případy, kdy se ta vyrovnanost dost těžko posuzuje jako třeba zrovna tenhle závod. Takže co chci říct. Nebudu už posuzovat farsty tak přísně a budu kritizovat takový farsty, kdy už to bude nefér až moc (jako třeba letos v Bukovince na druhý kontrole před diváckou).

Ech, to jsem si myslel, že to bude stručnej článek...

Přesun do Žatce. Ideální stav - v centru závodu zároveň i spíme, takže hele karimatka, spacák, natáhnutí, kafíčko.... 

Tratě - zajímavá věc. Každá kategorie měla úplně jinej koncept. Takže zatímco elita moc povedená, třeba céčka zajímavý, naše áčka bohužel "nuda v Žatci" a k řešení pouze postup na pětku a nachytávka na jedenáctce (vnitřní roh). Nevím... 

Nedělní štafety v západní části byly už stavitelsky vděčnější, trať každopádně pestřejší. A myslím celkem povedený. 

:: Pekloles

I sešlo se mně tady několik témat. Například - reportáž z kraje chmelu (štafety v Kroučový a sprint v Žatci). Dále pod dojmem sprintérskýho víkendu ve Valmezu bych si chtěl zapřemýšlet nad televizním zpracováním závodů. No a taky by se zde mělo objevit něco z tvorby, že.   

Tak rychle začnu tím nejmíň příjemným, nedělním béčkovým middlem. No to sem si dal...

Na víkend 6.-7.června padla volba nakonec na jičínský béčka. Na klasiku jsem nevěděl jestli pojedu, ale pro jistotu jsem se přihlásil aspoň do céček, abych se kdyžtak podíval do terénu na neděli. No ale přišla rodinná oslavička, takže jsem se ze soboty odhlásil (díky blogerský známosti mně to prošlo). No řeknu vám, s ohledem na stupně Celsiovy mně to nijak zvlášť nevadilo. A kdybych věděl v jakým terénu se to běželo, tak celou sobotu žehnám osudu a pěju oslavný písně...

V neděli jsme tak brzo ráno pověsili dítě na krk prarodičům a direkt Jičín. Mimochodem k prostoru závodu se váže pětadvacet let stará (mimochodem dost hrozná) vzpomínka na můj asi pátej závod v životě - oblastní přebor štafet. 

Co o terénu říkal web závodu: 

"Prostor na krátkou trať potom patří k tomu nejlepšímu, co v okolí Jičína pro tuto disciplínu najdete. Pokud jste závodili třeba na novopacké Opičce, toto je něco podobného. Velký lesní prostor téměř bez pasek a hustníků, horská kamenitá podložka (doporučujeme tejpovat), spousta terénních detailů - údolíčka, kamínky, prohlubně. Čistý les a převážná část tratě z kopce, ovšem neustále se musí mapovat a koukat pod nohy. To je výzva!"

Tak orienťák už nějakej pátek běhám, takže vím, že v rozpisech a při podobných popisech terénů se dost kecá. Dvě malé zajímavější oblasti se nafouknou do obřích rozměrů; z kopřivových polštářů se udělá "místy trochu podrostu", apod. Taky kdyby to byl takovej zázrak jako Opička, tak se tam ob tři roky pořádá nějakej kraják, a nenechá se odležet na 25 let.  

Cestou jsem v duchu gratuloval. Pro start nahoře si dojdu klidně dál. Hned po startu ale pozitivní dojmy končí. Stavbě trati se nic zásadního vytknout nedá, ale jinak to je skoro hodinový peklo. Jednak tenhle typ terénu fakt nemám rád; jednak jsem se za celej závod "nedostal do mapy". Krach způsobil ale hlavně start na začátku, čímž se některý pasáže staly součástí mezinárodního boje proti revmatickým chorobám. Třeba mezi 18 a 19, na zarostlý pasece, po pás ve vysoký trávě se o mě pokoušel i malej hysteráček (kvůli tamtomu...). Co se ale dá dělat, někdo to prostě šlápnout musí. Shrnutí - mám naražený koleno a svěděj mě nohy. Doporučení - rychle zapomenout.