:: Článek o nočáku na Světu běhu

:: Middle a štafety

Velmi podobnej způsob trávení víkendu jako minule. V sobotu na kraják za Vamberkem a v neděli na štafety dvě hodiny tam a dvě zpátky.

Sobota - oblastní mistrovství na middlu

Tak tady doznívá příběh s terénem mezi Vamberkem, Rychnovem a Slatinou nad Zdobnicí. Tentokrát v tý nejvýchodnější placatý části za silnicí. Úplně si nejsem jistej, že to přesně takhle pořadatelé chtěli, když v rozpise ještě píšou cosi o prudké kamenité stráni. Každopádně absolvovat závod, který sem zavítal před dvěma roky, se ukázalo jako výhodný, protože se vědělo, že tam je jedna zajímavá hustníková partie. No a když jsem se dočetl, že tratě staví Honza Potštejnský a my máme výměnu mapy, tak už jsem byl klidnej, že to nemůže dopadnout blbě.

Pěknej ťukec na začátku, potom atletika (kde se ale vlivem nedostatku kyslíku a IQ chybovat, uhnout ze směru a přeběhnout šrafy dalo), ťukec pod drátama, a na výměnu mapy. To je připomínka k mapě - třináctka byla v hustníku a na mapě vesele čistej les. Patnáctka a šestnáctka se mně úplně nepovedly, nechávám tady kolem minuty a půl. Na devatenáctku - než jsem se rozkoukal kudy chci jít, už jsem byl v potoku a už jsem to po něm musel doklepat a pak radši na jistotku. 

Neděle - štafety v Brně

Minulej tejden to s bodama úplně nevyšlo, ale tady to stačilo nedisknout a šestnáct bodů bylo doma. Závod to úplně nezajímavej nebyl, ale jinak ty listnatý kopcovatý lesy u Brna v lásce teda nemám. 

Jinak teda už zase nějakej ten měsíc trochu točím a už je to v tom lese přece jen o něco veselejší a zábavnější.

:: Kraják ze zimní zahrady, štafety u elektrárny

Pár větiček o závodech minulého týdne. A píšu se s tím už tak dlouho, že to je vlastně předminulého týdne.

V sobotu byl kraják v Žampachu s moc dobrým zázemím v útrobách Domova (asi důchodců...) nebo před ním - my jsme se nakýblovali do zimní zahrady. 

Na trati se mně líbí, že je tam vidět snaha o pestrou stavbu a volby postupů. Horší ovšem byla ta realizace. Cestovku na jedničku jsem nepochopil teda vůbec. Na dvojku byla jasně nejrychlejší obíhačka (když tam já se šnečím tempem mám třetí mezičas se ztrátou půl minuty na atleta z Pardubic, tak to můžu tvrdit). Mimochodem čas od startu do nějaký třináctý minuty jsem skoro komplet strávil na cestě. Za čtyřkou jsem si vzpomněl, že jsem ještě dneska nevolal Liborovi a šel kadit. Nó, na pětku to byla pěkná volba. Na devítce nechávám trapně dvě minuty. Když kazím, tak vždycky trapně, ikdyž mám teda podezření, že tam mapa nebyla úplně v pořádku. Na desítku přelejzám ohradník, Míra volá: "Je to vypnutý." Tak jo.... Cvak! A hopla... Za desítkou ošklivá věc. V rohu louky včelín v plným provozu. Dělám objížďku, kreju se mapou a počítám andělíčky. Na čtrnáctku trochu volba, ale ne úplně zásadní. Na osmnáctku si taky myslím, že byla lepší obíhačka, ikdyž kdo ví... A na sběrku to taky mohlo být líp vybalancovaný.

A další den jsme frčeli na štafety do Jablonečku, kde momentálně široko daleko nebýt těch zatracených solárních elektráren nic není. Celkem pěknej les, celkem pěkná stavba trati. Zbytečná chybka v dohledávce pětky, a jinak naše štafeta kousek za bodama, takže prostě takovej nedělní vejlet po vlasti.   

:: Celebrita, šprt a pět leknutí

Jak se člověk stává celebritou v orienťáku? To se stane tak, že jste představen/a Karlu Jonákovi, režisérovi kterej bude dělat přenos do televize. Tak to jen tak na úvod, abyste věděli, že UŽ NEJSEM nějakej hej počkej.

Takže ve čtvrtek a pátek jsem byl na svým druhým větším srazu pořadatelů nejmenovaného mistráku. Pro mě je na takovým srazu zajímavý mít možnost srovnání vnitřní atmosféry mezi touhle sestavou smixovanou po různých koutech a tou (mojí) tradiční oddílovou. Každá má něco, ale aby tohle srovnání bylo komplexní, tak si musíme počkat na zdáreček našeho pořízeníčka ;-) 

Jinak jsme s panem režižérem prošli to, co potřeboval. Je zajímavý sledovat pohled, kterej na tom závodě vidí zase někdo úplně odjinud. Kromě toho jsme vyvenčili ještě několik techniků z přenosového vozu, kteří vypadali, že procházka na čerstvým luftu je to nejhorší, co je ten den mohlo potkat... ;-)   

No jinak jsme ve volném čase zase utužili týmového ducha, popili a poveselili se. Taky jsem se dozvěděl, že jsem pečlivý a přemýšlivý až jsem začal mít pocit nepříjemný nálepky šprta, která se na mně OMYLEM nalepila na škole základní. Taky jsem si vyslechl několik nekorektních vtípků na cech architektský, byl svědkem několika nekorektních vtipů na téma minorit a vůbec včerejšímu večeru vládla pracovně uvolněná bujarost, jež pravděpodobně vyvrcholila znečištěním prostoru před hotelem a na pozemku ;-) 

Taky jsem trochu pustil žilou rozpočtu. To se nám to jezdí a hoduje, když to někdo platí:

čtvrtek (230km)

1. HK - Černilov - Náchod - Klodzko - Javorník - Místo závodu (MZ)

2. MZ - hledání možnosti naobědvání v okolí MZ - je to kraj gastronomicky zabitý - Javorník

3. Javorník - MZ

4. MZ - Jeseník

pátek (227km)

5. Jeseník - MZ

6. MZ - Jeseník

7. Jeseník - Javorník - Klodzko - Broumov - Nové Dvory - HK

Až vyjde rozhovor, tak se dočtete, že se vždy leknu, když se mně pod nohama objeví Mlok skvrnitý. Tak když už jsme u toho, tak dneska pět kousků. Koukám, že Olafa taky zaujal. Samozřejmě, že to je neškodná ještěrka, ale to divoký zbarvení mně zřejmě nedělá vůbec dobře. Což je mimochodem zřejmě příčina mojí patologický fóbie ještě z jiných (klikatých) zástupců fauny.

:: Co je nového

Jeden ze znaků úpadku blogu je pravidelné balení několika na sobě nezávislých akcí do jednoho článku. A to je tenhle případ (balení), ale doufám že to nebude tenhle případ (úpadek).

Stavba

S evropským mistrákem se policejní hantýrkou pomalu suneme do realizace. Nedávno jsme měli velkej sraz pořadatelů, což už samo o sobě naznačilo, že přituhuje. Počasí nám ten víkend skutečně přálo - napadl sníh i tam, kde celou zimu nebyl. První den v terénu jsem byl statečný (=hloupý) a nechal si promrznout nohy na kost, druhej den jsem si půjčil neoprenový ponožky a to už se dalo vydržet. Po týhle akci se mně taky splnil celoživotní sen a poskytl jsem Kademu premiérový rozhovor. Čekujte web mistráku. No a předchozí tejden jsem se na sebe rozzlobil, že jsem toho minule moc nestihl a vypravil se tam sólo. Když jsem si spočítal, že musím roznést asi 110 štítků a cestou zpátky mám ještě pracovní schůzku, zpanikařil jsem a vyjel na dobrodružnou ranní jízdu přes Polskou lidovou republiku ve 4:10, přičemž na místě jsem byl v 6:30 a první štítek přišpendlil v 7:12. Zajímavý...

Lampiony

Vlastní sportování se dá krásně rozdělit na dvě části. Do výročky a po výročce (půlka února). Až se skoro zdá že hororové řečnické vystoupení vrchni oddílové komentátorky tamtéž ve mně odstartovalo nějaký destrukční devastační procesy. První část byla lehce nadějná s náběhem na nějakej dokonce systém v tom trénování. Druhá část je ovlivněná téměř nepřetržitou rýmičkou a tak se sporadické účasti na závodech stávají větší či menší katastrofou. Štafety na Jarním poháru v Michnovce z nich byly ještě nejlepší. Následná klasika tamtéž byla trápení od začátku do konce stejně jako poslední představení na krajáku u Kopidlna. 

Potěšitelný je, že jsem se ani v jednom závodě nedopustil žádný mapový obludnosti, jaký mě provázely loni. Na druhou stranu, v mojí rychlosti to šlo jenom těžko a náročnost na úrovni H12D to taky ne zcela prověřila.

Jinak bych ale chtěl zdůraznit, že krosy skončily a začaly závody v orienťáku!!! Nejsem si jistej jestli to pořadatelé těchto tří prvních závodů zaznamenali. 

Takže forma je bídná, ale už jsem taky byl párkrát proběhnout ještě nezveřejněnej Model 3. A to je na mě zatím největší bič, anžto neustále z kopce do kopce. Očekávám letos skokovej nárůst formy v kopcovatých terénech ;-)

Fotbal

Jinak rýmička nerýmička... to by bylo, aby mně zabránila v klání fotbalovém. Po loňském třízápasovém pokusu jsme letos měli celozimní soutěž v produktivitě. Po předposledním kole jsme to měli s Karlem nerozhodně, ale díky neúčasti ve finále jsem se musel spokojit s druhým místem.  

Já osobně vidím velkej úspěch, že kromě posledního případu se nás sešlo vždy nejmíň osm, což v posledních letech nebylo vůbec pravidlo. 

  

Tvorba

Co se týká tvůrčí činnosti, na podzim a na začátku roku jsem sliboval a sliboval, až jsem začal bejt lehce nervozní jestli jsem toho nenasliboval nějak moc. 

Mělo to všechno kulminovat právě v současný době, březen, duben, květen. Naštěstí (no, ikdyž všechno je relativní) jedna velká větev práce byla ze strany investora posunutá na léto a na druhou zase jedno menší město nenašlo v letošním roce v rozpočtu potřebnej obnos, takže se to tak hezky usadilo, že je toho tak akorát. Navíc musím říct, že mám podporu i ze strany různých externistů, díky nimž jsem byl například zproštěn plýtvání časem na velikonočním soustředění a mohl se čile věnovat pracovnímu úsilí. 

Dokonce došlo na malé dejavu, kdy jsem se ocitl u jednoho hotelu, kterej přistavuje školící středisko. Tady se mimochodem setkaly moje oblíbený ingredience - dobrej základní materiál a investor. Tady stačí bejt trochu při smyslech a dobrá věc by se měla podařit.  

Jinak bych ještě zmínil dvě reakce na následující akce. Pomalovanej panelák se dočkal na facebooku přímo kontroverzních názorů, což se mně zdá lepší, než když to je každýmu buřt. Co se týče webu našeho dvouzávodu, tak jsem za něj dostal pěknou čočku a kartáč v emailu. Až jsem si začal říkat, že bude-li v budoucnu nějaká další příležitost a já budu požádán o nějakou další rekonstrukci.... No ale pak zase po nějakým čase mně přistála informace, že se tomu stylu docela přichází na chuť. Jinak jestli jste nezaznamenali, tak zajímavá tipovací soutěž opět na facebooku ohledně inspirace. 

:: Máňa říkala...