středa 26. října 2016

:: Jakou díru do světa jsem udělal v letošní sezoně

A protože moje závodní sezona 2015/16 skončila, tak se můžu ohlédnouti a učiniti shrnutí. Tak jakou díru do světa jsem letos udělal? Tákhle Velikou....

: : Závodnická
Ze závodnickýho pohledu budeme brzo hotoví. V únoru si se mnou zažertovala trojrýmička a úvodní závody tak jako by nebyly. Když jsem viděl, že konvenční cestou už to nepůjde, chytl jsem se stébla a zařadil Emila, kterýho jsem na doporučení před pár lety zkusil a měl na mě celkem pozitivní vliv. A docela se to podařilo a jaro jsem zakončil útokem na medaili na veteránským middlovým mistráku.

Poznatky z Emila (v mým provedení): Pět tréninků během tří dnů, systémem 2-1-2 (dopo, odpo, po, dopo, odpo). Jeden trénink znamená 5x 4 minuty (+-) rychle. Tohle jsem absolvoval jednou v měsíci, čili květen, červen, červenec, srpen. V září se mně to nikam nacpat nepodařilo. No... zas tolik toho nebylo ;-) Povedlo se to, co jsem si sliboval a potřeboval - rychle se dostat do nějaký aspoň trochu použitelný formy. Myslel jsem, že se podstatně zrychlím. No... trochu asi jo, ale spíš než to mně připadá, že se třeba zlepšila technika běhu a líp jsem se při něm cítil. A co se povedlo opravdu hodně - myslím, že to zlepšilo regeneraci. V září jsem tak mohl například brutálně vyžaketit na klasice v Hraběticích, ale druhej den na middlu jsem o tom už vůbec nevěděl.

V létě jsem teda jenom trénoval a do září tak byl vyvrženej úplně nerozzávoděnej. První víkend (víkendovka v Jizerkách - oblasťáky ve Fojtce) byl katastrofální, ale postupně se to zlepšovalo. Nejlepší závod jsem zaběhl na Pecce - s tím jsem úplně spokojenej. Na veteránský klasice jsem chtěl napodobit nebo zlepšit umístění z middlu. Samozřejmě, s rýmičkou to šlo blbě, ale těžko říct, jestli bych měl i bez ní nějakou větší šanci. Přece jenom osmdesátiminutovej závod už byl na mě asi moc, navíc v konkurenci Píchala, Plecha, Heppyho a tak podobně. No a ve štafetách jsme si jednoznačně chtěli jít pro placku. Nakonec jsme byli pátý, bez chyb by to ta bronzová být mohla, ale tak nevadí.

Mimochodem - první rok, kdy jsem přestal ignorovat volání veteránů. Vždy jsem na tyhle drzosti říkal "toho bohdá nebude". No... toho už bohdá je...

: : Pořadatelská
Samozřejmě letošní rok byl hodně i o nezávodních aktivitách. To znamená hlavně o pořádání. Lépe řečeno - o přípravě závodů. Příprava závodu může začít i třeba tři roky před závodem, pořádání vystihuje časovej úsek závodu a kousek před a kousek po.

Účinkování na evropským mistráku je myslím probráno velice důkladně, na áčkách v Trutnově jsem byl zase pověřenej úsekem roznosu kontrol, čemuž se věnuju téměř vždy, tak už tak nějak vím, jak se to dělá. A protože mám panickou hrůzu z improvizace na místě a zároveň trpím velmi těžkou formou prokrastinace, se kterou ani Petr Ludwig zatím nic moc nedokázal udělat (lépe řečeno s dobře mířenými radami se zatím ne zcela umím popasovat), tak si to většinou připravím japonskou formou - do detailu. 

: : Bonusy
Nejpotěšující moment roku a věřte, že se z toho denně raduju, je rozhodně to, že se mně podařilo nešlápnout na zmiji. Bylo to těsné... Otestoval jsem si, jak silně mně dokáží tlouct síně i komory, jak rychle umí vystoupat puls z šede na dvě stě (bleskem), a jak (ne)zvládám post-traumatický šok, když mám jít hned potom na tiskovku.

A nejpřekvapivější je zase fakt, že jsem mezi klasikou a klubovým víkendem vyléčil rýmičku za dva a půl dne. Pozornému čtenáři jistě neušlo, že moje imunita není z nejsilnějších a často bývám churav. Ovšem za ta léta jsem si vypěstoval velice silný pozorovací talent a myslím velmi dobře rozpoznám, kdy se sunu směrem do postele, k čajíčkům a teploměru. A myslím, že tomu už dokážu předcházet a když už to neuhlídám, nebo když už se to uhlídat nedá, tak umím způsobit - nebojím se říct - až profesionální rychloléčbu. Ale tahle bleskovka... to teda nevim...

Žádné komentáře:

Okomentovat