neděle 3. září 2017

:: Nedělní chvilka ...


Děti na procházce s babí a dědou, Baru hajá, zrovna nemám chvíli co dělat, a tak víte co... Dáme si nějakej textík. A protože mám zrovna v živé paměti velice chytrej facebookovej článek od boha reklamy Martina Jaroše, tak ho tady sakum prásk okopčím:

Tak, přátelé. Chtěl jsem napsat pořádný hejt na Babiše - a krásný, s metaforama a tak. Ale pak jsem řekl ne.

Místo toho jsem právě poslal jedné malé sympatické straně finanční dar, aby se jim před volbami líp dýchalo. Probral jsem to trošku s jejich předsedou - měli určitou konkrétní potřebu - a teď před pěti minutami jsem akorát zmáčknul kohoutek. Nejsem to, co si představuju pod pojmem bohatý člověk; i tu malou částku cítím a dovedu si představit dost rohlíků, co by se za to dalo koupit (Beo, tenhle post nečti!) Ale když jsem tak poslouchal ty nejnovější nestoudnosti našeho předního velkouzenáře, slovutného spisovatele, trojjazyčného česko-slovensko-tatarského barda a rytíře z Průhonic, dostal jsem strašnou chuť udělat něco konkrétního.

čtvrtek 17. srpna 2017

:: Rozmnoženo - díl 2.

Skoro na den po třech letech je tady druhý a doufejme poslední díl z hradecký porodnice. Eliška svýho novýho bráchu Honzu v noci oslavila pádem z nový postele bez šprušlí. Eliška je v pořádku a prospívá ;-)


pondělí 19. června 2017

:: Proč jsem nevyhrál...


Protože týden po vrcholu běhám obvykle nejlíp a protože to bylo kousek, tak jsem neváhal s účastí ještě na pardubických béčkách. Protože teď v tempu vydržím běžet nějakých dvacet minut, byly veteráni pro sobotní klasiku jasná volba a pro nedělní krátkou už jsem tu basu udržel. Hlavně teda proto, že jsem chtěl Béďovi vybrakovat nějaký ceny.

O klasice je bohužel úplně zbytečný psát, protože už od začátku mně to vůbec neběželo a tak jsem se v lese akorát hodinu a čtvrt ukrutně trápil. Úplně naopak tomu bylo v neděli. Od začátku jsem to řezal jak za mlada a zpomalilo mně to až při třetím překonávání údolí, ve kterém se stavitel zhlédl... Po výstupu od devítky jsem minul cestu a tak dlouho jsem ji lovil, až jsem se objevil úplně vpravo, takže se muselo improvizovat. Pak to bylo trochu trápení až jsem konečně havaroval na pidipostupu na patnáctku, kde jsem ji o pidikousek minul, trefil cizí kontrolu a pak se to se mnou už jenom vezlo. Tu mrchu jsem na dvacetivteřinovým postupu hledal skoro dvě minuty, což mně dalo do zbývajících kontrol do nohou křídla, to nemohu říct. Cestou na sběrku jsem si vzpomněl na doběh o den dřív, jak jsem tam už vůbec nemohl, protože už jsem tam vůbec nemohl... Pak jsem po doběhu chvíli čekal a jak se objevilo, že mně vítěz dal půl minuty, tak jsem si zanadával a jel pryč...



A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká až doma uvidím mezičasy... Že jsem mířil za drtivým vítězstvím mě nepřekvapilo. Chyba na desítku se ukázala jako větší, než jsem si myslel. Že jsem se patnáctkou připravil o vyhlášení, to jsem tušil. Ale že jsem se pak do vedení ještě jednou dostal a připravil se o něj postupem na sběrku, to teda bylo překvapení... 


středa 14. června 2017

:: Jak jsem si (zas) jel pro medajli


Tak mám za sebou čtvrtý mistrovství ve veteránech. Musím říct, že od prvního "dílu" jsem tomu přišel na chuť. Když víte, že se budete pohybovat spíš v přední části kategorie, tak se úplně jinak závodí, než když si víceméně odevzdaně jedete pro C nebo D finále...  

Článku by slušel dloouuhý úvod shrnující průběh a peripetie zimního a jarního běhání, ale nakonec koho by to vlastně zajímalo, že. Budu prostě lapidárně konstatovat, že mě zima vyplivla ve zcela zdevastovaném stavu. I usoudil jsem, že z bryndy mě vytáhne jedině "Emilův trénink", určení jednoho cíle v jarní sezoně a jinak ignorování všech ostatních příležitostí se unavovat. Což se povedlo až na jednu vyjímku, kdy jsem byl narychlo jako náhradník povolán do kopců u Javorníku na štafety. Čtyřicet osm hodin před startem jsem zrovna doběhal jednoho Emila (pět intervalových fází během tří dnů), stavitel oba dny řáádně opepřil, takže jsem odjížděl sotva chodíc...       

Ale zpět. Loni to bylo 5.místo na middlu, 12.místo na rýmičkový klasice a 5.místo ve štafetách. Takže úkol zněl jasně - odjíždět s cenným kovem. Formu jsem při posledních trénincích cítil slušnou, ikdyž neotestovanou nějakým podobným závodem.

V Semifinále narozdíl od H21 celkem o nic nejde. Tady do finále postoupí i chromej. Takže se rozběhat, moc se neunavit a moc nechybovat, aby se to zbytečně nedramatizovalo. Samozřejmě je lepší jít do finále z lepšího místa a mít pozdější start a víc proběhaný pěšiny od závodníků...

Takže návrat do Lipnice nad Sázavou po 16 letech, kdy tady byly štafety a družstva. Takřka zázračně se podařilo sehnat ubytování přímo na místě, 400 metrů od shromaždiště, v bungalovu se střílnou a se spektakulárním výhledem do široké krajiny.

Semifinálová trať middlu byla v podstatě očekávaná, všechno šlo jak po másle, až jsem si ve dvou třetinách řekl, že je na čase to trochu zdramatizovat a vyrábím krásnou dvouchybu na patnáctku a šestnáctku. Výsledné 16.místo sice nebylo úplně ideální, ale v zásadě byl první krok splněnej.


A máme tu Finále. Před závodem jsem si tady cvičně postavil pár tratí (abych nevyšel ze cviku, když už po mně dobrej rok nikdo nic nevím proč nechce...), takže bylo jasný, že stavitel tady nemá žádnou složitou práci co se týče základního konceptu. Začátek v lomech, přeběh na první kopec, přeběh na druhej a to je vlastně všechno. Do žádných složitých věcí ho směrný čas (30 minut) nepustí. I tak to přeťáp ;-) (Což nekritizuju, nic jinýho se s tím dělat nedalo)

Začátek byl pěknej s povedeným postupem po hraně zatopených lomů. Z mapy to může vypadat jednoduchý, ve skutečnosti tak úplně nebylo. Nicméně v jeho závěru (na šestce) mně podle mezičasů virtuálně patří bronzová placka. Tu sundávám už na dalším postupu, kolmák tak tak vybíhám a tak tak dohledávám osmičku (vůbec se nedivím, že tady někdo chyboval, ikdyž to vypadá úplně triviálně). Na desítku se hodně bojím dohledávky zeshora hustníkem a tak obíhám (i tak to nebylo nejjednodušší). Téměř zázračně nacházím dvanáctku a pak už se mně stává osudným spousta vrstevnic a zřejmě zbytečná obíhačka na čtrnáctku, takže sice v momentě doběhu vedu o dvě minuty, ale radost trvala ani ne na tři přeříkání Mississippi a už jsem byl skalpován o tři minuty (po Píchalově disku pozdějším vítězem).

Tákže zase pátej. Musím bejt spokojenej, na víc nebylo.  
  


úterý 14. března 2017

:: Je libo Minibox?

Nejsem si jist, kolik papírových modelářů navštěvuje můj dlouho neaktualizovaný blog. Ovšem, pokud by nějaký čtenář měl vášeň tohoto druhu a chtěl si nějaký model koupit neřkuli slepit, může nasměrovat svoji pozornost na facebook, kde vznikla nová stránka WDS Minibox. Buďte vítáni ;-) Jinak kontaktáž budiž možná i na wds.minibox@seznam.cz



úterý 31. ledna 2017

:: Interview

Kdosi moudrý prohlásil, že člověk je "zpovídající se zvíře". A protože bejby nebude sedět v koutě, obohatil jsem internetový prostor několika moudrými větami o Veba Hotel resortu v Broumově. Najdete na webu "Naše Broumovsko". Doporučuji neminout ;-) Zároveň jsem se tímto dobrovolně vystavil tamní diskuzi, která jest široko daleko pověstná jako zcela nemilosrdná a nekompromisní. No, vyvázl jsem zdá se ještě s celkem zachovalou koží a s označením "podivná věc zakoupená v Ikey"... 

Jinak jsem kvůli obrazové příloze prohrabal archiv a až jsem se překvapil některými nerealizovanými návrhy, které jsem následně použil do článku. Jako například vstupní fasáda Manoru. Jakožto Mistr světa ve hře "Co by kdyby" říkám - škoda..., ale nedalo se nic dělat, tato vzdušnější forma bohužel musela ustoupit výtahu...

18.2.: A protože tento web mám oblíbený a často ho navštěvuju, neminula mě statistika o čtenosti článku. Tak je to dobrý - první místo. To mají šprti a Hujerové rádi ;-) Dokonce se drží před zprávou, že prezident Zeman na Broumovsko nepřijede!


neděle 22. ledna 2017

:: Rádi filmovou hudbu?

Ale prosím, beze všeho, jak si račte přát. Vybírám mých 10 oblíbených. Pokud je nejemotivnější hrou Cimrmanovo "Přenošené dítě" potom skladbou je pro mě Jiráskovo Bolero.

středa 18. ledna 2017

:: Kariéristická...

Byl jsem neustále atakován různými výzvami, doporučeními, až bych řekl výhrůžkami, že bych se měl účastnit kariéristické sociální sítě LinkedIN. I zhodnotil jsem, že jsem odolával dlouho, a že je zde mizivá šance, že o něco důležitého v životě přicházím... a tak jsem zadržel dech, odrazil se a skočil šipku přímo do víru dění. Takhle... úplně blbý se mně to nezdá. Člověk si to tam víceméně může udělat hezký, i nějakej ten obrázek vložit a tak vůbec se poplácat po ramenou jakej je pašák a co dokázal. No a to je věc, kde nemůžu chybět!!! Jako každá sociální síť má tu výhodu, že je jaksi propojená, takže to chce jen překonat ostych a ješitnost a zahájit kobercový nálet výzev lidem, který ani pořádně neznám, aby se se mnou skamarádili. Mezi náma, zjistil jsem, že jsem se svým nudným názvem profese úplnej dřevák a že u většiny lidí nemám absolutně páru, co to sakra dělaj. 

No dobře, dobře... Ale běda Vám! Běda Vám, jestli mně to nepůjde... ;-) A kdybyste se někdo chtěl kamarádit, tak můj profil je tady.