:: Middle Semtěš, sprint Heřmanův Městec

Moje oblíbená činnost je důkladným nicneděláním se dostat na úplný dno a pak se zase dlouho škrábat nahoru. Průvodním znakem je, že to docela dost bolí. Tím ukrutněji, když jsou dva závody za den, když jsou oba delší než by měly být, když je poprvé v roce vedro, a když zrovna ten den nemáte svůj den. Což se všechno sešlo právě při posledních závodech - middle v Semtěši a sprint v Heřmanově Městci.

Ale o jakých tématech se při dopoledním závodě bude mluvit, jsem odhadnul celkem dobře, že jo? ;-)

Jaký jsem to čekal

Jaký to bylo

Že to dneska moc nepoběží, jsem poznal asi 50 metrů po startu. Ale mapově bylo vlastně pořád co řešit, tak jsem to většinou uměl nějak vytěsnit. První kritický místo přišlo při postupu na pětku, kde z cesty odbočoval průsek, kterej není v mapě, zpanikařil jsem, jestli už nejsem dál a šel jsem do terénu dřív, než jsem zamýšlel. Že jsem v řiti, mně bylo jasný. Jediný na co jsem spoléhal bylo, že jsem tady ten terén důkladně prostudoval, když jsem přesně tady havaroval při loňských závodech a že poznám přesně jednu světlinu s kupkou a od ní se odpíchnu. A přesně to se naštěstí stalo ;-) Na dalším postupu jsem doběhl o 4 minuty jednoho našeho mlaďáka a pár kontrol jsem mohl s pobavením sledovat, jakej to je běžeckej talent, ale zatím bohužel lajdák na mapu... V údolí mezi 15 a 16 to těsně za mnou svalil ze svahu divočák. To byl takovej fofr, že jsem se nestihl ani leknout. Pak to bylo ve svahu v rejhách, až jsem na 22 konečně umřel, pak už vůbec nevím, jak jsem našel 23 a přišel cíl. Dobrej middle. Jsem věděl, že to Udr umí ;-)   

Potom byl plán, že se v klidu resuscituju, umeju, najím, probereme s kamarádama, jak jsme běželi, a volným tempem se přesunu do Heřmanova Městce na sprint, kam přijede rodina. To by takhle klidně mohlo být, kdybych ráno vyndal z auta dětskou sedačku. Ale protože jsem na to zapomněl, tak jsem se převlíkl, nasedl do auta a jel zpátky do HK, kde jsem se ošplouchl, najedl a jeli jsme jsme zpátky. Někdo si to prostě umí udělat hezký.

No, tak sprint. Můj pocit, že tam vůbec nemusím chodit, ještě umocnili kluci, co přiběhli a chtěli lynčovat stavitele. Že to je dlouhý a že to je nudný a ošklivý. Takhle informačně vybavenej, navíc za ukrutnýho bolení hlavy, jsem se do toho pustil. Za trojkou jsem už jasně věděl, že tahle účast má jedinej kladnej bod - závod do rankinku (už třetí). Nic víc. Na trati bych si taky po staviteli hodil dlažkou, ale v cíli jsem o tom nad mapou trochu přemejšlel a spíš to vidím na hodně problematickej výběr terénu, s čímž už potom stavitel nemohl o moc víc dělat.